V pátek bylo zataženo, v sobotu dokonce zapršelo. Zrušil jsem dětem návštěvu Akvaparku a zůstal v posteli do desíti. Při pohledu na zamračené nebe nikdo neprotestoval. Pan domácí přišel a komentoval počasí, jakoby se za něj omlouval. Tak jsem ho trochu škádlil. Řekl jsem mu, že u nás doma nikdy neprší, a do Toskánska jezdíme právě kvůli tomu, abysme trochu zmokli. Pochválil mi děti, že jsou hezké. Počasí se tím nevylepšilo, jen včera načaté Chianti chutnalo o trochu líp.

Některé obrázky nám připomínají, že stárnutím se svět nestává lepším ani hezčím. Jakoby nám chtěly ukázat, že dobře už bylo. Při předchozích návštěvách Itálie jsem hledal lacinější pumpy, kde benzin stával 1,20, 1,30 nebo i 1,40. chjo

Rezignovali jsme na opalování a koupání a udělali si krátký výlet do Bolgheri. Cestou se rozpršelo, za Bibbone jsme míjeli krásně opečované vinice Ornelaii a Tenuty Biserno, kupodivu oplocené. Pronikl jsem za plot Biserna a koukal, že na prvním keři v řádce viselo snad třináct hroznů, ale na dalších už jenom pět :o) ale stejně se mi to zdá jako velké zatížení, jestli jde o vína s cenou ke stovce Euro za lahev.

Zajeli jsme k Tenutě San Guido, výrobci Sassicaii, na bleskovou ochutnávku. Srovnání dvou fotek (v úvodu z letošní návštěvy v San Guido, nahoře z roku 2009) mělo dokumentovat, jak mi rostou děti, ale spíš ukazuje rozdíl mezi normálním a deštivým počasím v Bolgheri.

V prosinci jsem na pražské zastávce roadshow Gambero Rosso chutnal Sassicaiu 2007, v San Guidu dávali už Sassicaiu 2008. Nulasedmička byla výborná, prázdninová nulaosmička mě soukromě zklamala – měla příliš vysokou kyselinu a ještě hodně tříslovin. Obdivovaná vyváženost byla spíš příslibem než realitou. Samozřejmě je Sassicaia 08 ještě příliš mladá, ale matně si vzpomínám, že když jsem takhle v Bolgheri v roce 2007 pil Sassicaiu 04, bylo to mnohem harmoničtější a vyváženější víno. Jako nultý vzorek jsem si dal Pactio 2009, stoprocentní Sangiovese z Maremmy, víno na kterém se vlastník Tenuty San Guido také podílí. Jako u mnoha jiných nových toskánců, i tohle bylo hutné, robustní víno, zrovna ten projev, které u Sangiovese nevyhledávám.

Cestou zpátky jsme mezi Bibbonou a Casale Maritimo našli v polích malou opuštěnou rozhlednu. Chtěli jsme na ni vylézt, ale byla zamčená, tak jsme aspoň z vyvýšeniny, na které stála, obdivovali zvlněnou toskánskou krajinu s vinicemi, olivovými háji, cestami lemovanými cypřiši a typickými kamennými domy na vrcholcích kopců. Jít vandrem pěšky po takové krajině skoro nedává smysl, je příliš rozlehlá a členitá, aby se dala postihnou z lidské perspektivy. Autem se dá projet a vidět, pokud máte čas každou chvíli zastavovat a kochat se – kochání za jízdy hrozí často karambolem. Nejvhodnější se mi zdá průlet letadlem, tím by se snad dala krajina a její proměnlivost postihnout nejlíp.