Letní Pálava voní! Vycházkou ke zbořenině kaple svatého Antonína jsme se ovoněli intenzivní vůní levandulí a obdivovali pálavské baroko.

Před třemi lety jsem tím termínem označoval plnotučné vlašáky z ročníku 2009, zbytečně zatěžkané zbytkovým cukrem, ale teď mám na mysli barokní boží muka. Prý jich je po Pálavě rozeseto osmnáctero, v sobotu jsem napočítal první čtyři, včetně Mikulova.

Po poledni jsme s dětmi přijeli do Klentnice, bleskově se ubytovali a vyrazili na pozdní oběd do Café Fara. Hned jsme narazili na pražské tváře a zjistili, že od mé poslední návštěvy se podnik hodně rozrostl. Má dokonalou atmosféru a interiér (seděli jsme venku, takže vlastně exteriér :o) bezvadnou vizuální úpravu jídla, ale po prvním obědě mám dojem, že ceny jsou ambicióznější než kuchyně. Oběd v toskánské restauraci prostě vyjde levněji, takže budu pátrat po dobré restauraci v blízkém Mikulově a okolí. Ale Farská soda, dochucená čerstvou okurkou a mátou, byla výborná.