O návštěvě vinařství Palazzo Vecchio v Montepulcianu jsem už psal tady, o jejich vínu Maestro 2008 tady. Takže základní informace už můžu přeskočit a zabývat se rovnou jednotlivými víny. Přivezl jsem si vzorky snad všech „mladých“ vín, která jsou aktuálně v prodeji (uvozovky proto, že ta mladá vína jsou ročníky 2008 a 2007, pravidla pro Vino Nobile předepisují dva roky v sudu a rok v lahvi, Riserva stárne dokonce 36 měsíců v sudu). Původně jsem chtěl poznámky roztahat do několika článků, tak jak jsem vína postupně ochutnával, ale nakonec jsem je zkrátil a sloučil do jednoho textu. Aspoň to budete mít rychleji za sebou :o)

Dvakrát Sangiovese, obě mají 13,5% alkoholu. Dogana má malý přídavek dalších tradičních toskánských odrůd. V obou případech podobná temně rudá barva, Dogana je trochu jiskrnější. Cortona klame etiketou, na které je uvedené jen Sangiovese, ale obsahuje i přídavek Syrahu. V červenci u výrobce se mi zdál Syrah ve vůni i v chuti jasně čitelný, v srpnu doma bych ho už nepoznal. Má hodně jemnou vůni, zemitou s lesními tóny, typickými pro Sangiovese. Dogana je ve vůni výraznější a plnější, s patrnou stopou koření (skořice).

V chuti je Cortona málo výrazná, s krotkou kyselinou a směsí lesních plodů, s tříslovinovým závěrem. Už si nepamatuju na komentář slečny Federiky z vinařství, ale podle chuti jde o víno z mladé vinice. Dogana je mnohem kultivovanější, elegantnější a plnější, se štiplavě kořeněným závěrem a pěkně zakomponovanou tříslovinou. Robustní, dobře pitelné víno. Cortona s vyšší teplotou ztrácí glanc a vystupuje výrazná tříslovina v závěru. Dogana drží dobře. Ceny jsou opsané z e-shopu tady.

Vino Nobile bez udání vinice, takže základní úroveň apelace. 14% alkoholu. Temná rubínová barva, jemná a komplexní vůně Sangiovese s „lesním“ projevem. V chuti hodně suché a decentně nahořklé po tříslovinách, štiplavě kořeněné, vyzrálé, příjemně vyladěné. Slušné tělo, dlouhý závěr chuti. Odhadem někde poblíž hranice 90 bodů. Možná trochu moc extrahované, asi by bylo lahodnější bez nahořklého závěru. Žádný barikový sud, jde o tradičního výrobce a víno zrálo ve velkých sudech (2000 a 5000 litrů), proto nahořklý závěr přičítám delší maceraci hroznů.

Vzájemné srovnání je těžké, ale svým způsobem je pro mě lehčí Dogana přitažlivější než starší a dražší Vino Nobile 2007. Dogana nepostrádá třísloviny, ale jsou mnohem jemnější a míň důrazné, celá chuť je jednodušší, ale dobře vyvážená.

Sangiovese z jediné vinice – Terrarossa (Červená země) byla vysazená v roce 1961, je to montepulcianské Cru. I kdyby Palazzo Vecchio nemělo na adrese „Via di Terra Rossa,“ tedy „Ulice k Terra Rossa,“ bylo by to jasné hned z prvního napití.

Víno má dokonale temnou barvu, je prakticky neprůhledné. Vůně je komplexní, se závanem svěžího ovoce a lehkou štiplavou kořenitostí. Chuť je dokonale hladká, vybalancovaná, ale přesto má typickou robustnost Sangiovese. Vyzrálé lesní plody, mírná kyselina, výrazná zemitost a mineralita, kořeněný štych v závěru a skutečně hodně upozaděné a mizející třísloviny. Struktura ustupuje vyváženosti a eleganci. Hodně silné a přesto nečekaně elegantní víno. Plnost a horkost může souviset s vyšším alkoholem (14%), takže bych víno podával při nižší teplotě, po ohřátí byalkohol mohl vadit. (Druhý den harmonie zůstává, přidává se koření a lékořice a třísloviny v závěru dostávají až tabákový štych.) Žádný barrique a žádná moderna, výrobce na všechna vína používá velké dvou- a pětitisícilitrové sudy. Přesto je víno z nich tak mohutné a harmonické. Paráda!

Podle informací z červencové návštěvy se Riserva vyrábí jen v nejlepších ročnících. Zraje 36 měsíců ve velkých sudech z francouzského dubu a následně ještě 12 měsíců v lahvi. Od počátku překvapuje docela odlišným projevem od předchozí TerraRossy. Barva je o stupeň světlejší, ale podobného odstínu. Vůně jde do kmínu a exotického koření, ani stopy po ordinérním bariku. Kmínový tón je i v chuti, podobně zjemnělá kyselina, zpočátku je víno vyhraněně ovocité (lesní směs a la Sangiovese, samozřejmě :), po ohřátí se sune do kořenitých a zemitých tónů, ale v pozadí jsou stále patrné tóny jehličí a lesa. Komplexní, vrstevnaté a hluboké víno s dlouhou dlouhatánskou dochutí.

O náklonnosti k etruskému pobřeží, městu Volterra a apelaci Montescudaio jsem tady psal často. Z rychlé návštěvy Montepulciana těžko dělat nějaké zásadní soudy, ale je jasné, že kraj i víno jsou výrazně odlišné. Montepulciano působí jako „kraj bez stínu,“ v Montescudaio je sluneční žár trochu snesitelnější díky přímořským větrům. Vesnice a městečka u Montepulciana jsou výstavnější a zřejmě bohatší, a podobně působí i vína. Jsou robustní, silná, výrazná, ale rozhodně ne jednotvárná. Stačí si porovnat čtyři Sangiovese z Palazzo Vecchio – jsou si typově blízká, ale v projevech tak rozdílná! Výrazně se mění s teplotou, ale robustní lesní projev Sangiovese je spojuje, míra ovocitosti či naopak zemitosti je vyhraňuje. Moje volba by byla Dogana, Maestro, TerraRossa a Riserva.