Zimní čas, ryzlinků volá hlas… 🙂 aneb co na mně na jaře 2007 alsaské Ribeauvillé ušetřilo na počasí, to jsem si vybral ve víně.
Z předchozích cest jsem znal Alsasko jako kraj slunce, ale v květnu 2007 jsem se probudil v Orschwilleru do zamračeného dne s nízkými těžkými dešťovými mraky a celodenním mrholením a přeháňkami. Navíc byl celoevropský státní svátek, 8. květen, a nejblahobytnější alsaská vinařství měla zavřeno – u Trimbachů jsem pořídil jen fotku z ulice (nakonec skončila ve vínoznaleckém kvízu zde), u Leona Beyera v Eguisheimu ani to ne. Vynahradil jsem si to ranní procházkou po ribeauvillské hlavní třídě, v zelinářství hned na kraji hlavní třídy jsem se přesvědčil, že Clos Ste. Hune stojí opravdu na alsaský ryzlink neuvěřitelných 89 €, koupil jsem si další sadu tradičních alsaských skleniček a omámil se u právě otvíraného pekařství. No řekněte, jak by se vám líbila snídaně v osm ráno v takovém pekařství?
Procoural jsem ribeauvillskou Grande Rue pomaloučku, protože největší místní podnik, Cave Vinicole de Ribeauvillé, otvíral až v devět hodin. Nevím jak je to ekonomicky, s 89 € za ryzlink budou Trimbachovy těžko dohánět, ale podle velikosti výroby by družstevní Cave Vinicole s 2,5 milonem lahví ročně měly být jedničkou (Trimbach vyrábí ročně asi 1 milion lahví). Družstvo Cave Vinicole de Ribeauvillé bylo založeno v roce 1895 a sdružuje (pouze!) 40 pěstitelů a hospodaří na více než 260 hektarech (mimochodem, asi na 24 hektarech pěstují Sylvánské zelené, to je myslím víc, než kolik je ho osázeno v Čechách a na Moravě). V odborném tisku družstvo sbírá medaile a od roku 2000 i zvýšený respekt v souvislosti s příchodem a výsledky nové oenoložky Evelyny Dondelinger-Bleger.
(Abych učinil zadost oficialitám, ribeauvillské vinařství Trimbach pravidelně dostává dvě hvězdičky ze tří v ročence „Classement des Meilleurs Vins de France,“ vydávané časopisem „Revue du Vin de France,“ zatímco Cave Vinicole de Ribeauvillé jen doporučení – citaci bez hvězdiček.) Jako spousta jiných alsaských vinařství i dnešní výrobce silně investuje do sklepních technologií, snaží se zabránit kontaktu hroznové šťávy se vzduchem, lisuje v pneumatických lisech a chladí mošt během kvašení (20-24 oC) i před kvašením.
Dvě minuty po deváté jsem nakráčel po koberci za automatickými skleněnými vstupními dveřmi do prodejní haly vinařství, nechal jsem se ohromit moderním interiérem a s radostí jsem se svěřil do péče prvnímu prodejci, který mi z lednic pod pultem ochotně naléval další a další poklady. Tady udělám drobnou odbočku k domácím poměrům : v alsaském vinařství jsem vždy dostal ochutnat cokoli z ceníku, a vždy to bylo z lahve vytažené z chladničky. I při soukromém popíjení v rodině jsme dostali láhev silně podchlazenou. Protože jsem v Čechách jednou dostal za snahu vše alsaské podchladit vynadáno (cituji, „každý patok se dá pít, když ho podchladíš“), při poslední návštěvě v Alsasku jsem se na to vyptával. Většinou se mi dostalo odpovědi v podobě pokrčení ramen a gestu směrem k lednici, a když jsem se vyptával dál – takže z lednice, to je asi deset stupňů? – dozvěděl jsem se, „Ne, tak 6 až 8 stupňů.“ Možná to není přesně podle domácí české praxe servírování vína, ale já se budu raději nad desetiletým alsaským ryzlinkem Grand Cru mýlit s Alsasany, než abych měl pravdu proti nim. (Vy dříve narození víte, koho parafrázuju 🙂
Barevné pruhy na etiketách ribeauvillských lahví odlišují čtyři řady vín jako barvy pásu bojovníky v karate – černý pás je nejvýš. V této řadě se prodávají nejvýznamnější vína z Grand Cru vinic. Adjustáž je tradiční, uměřená, korek byl ze tří čtvrtin promáčený – bral jsem to jako blahopřání ke správně načasovanému otevření láhve.
Barva vína ve sklence je silná žlutá, zlatavá. Vůně je výrazná lipová a černorybízová, připomíná i burgundský likér Cassis. Po čase se ve vůni objeví i med. Víno má hustou olejovitou konzistenci a zároveň jemně perlí na jazyku i na patře. Má krásně vyrovnanou uhlazenou chuť s tóny chleboviny a citrusů, zejména pomela. Kyseliny decentně postávají vzadu, zbytkového cukru je malinko, ale výsledek je harmonický a jemný, jako když hladíte kočku po srsti. Pozoruhodná je vyváženost mezi živostí vína a uhlazeností, zakulaceností. Později v chuti nacházím kromě očekávaného medu i ovocný džem (meruňky a ananas?) Podchlazení chuti skutečně prospívá.
Dochuť je dlouhá a na patře mi zůstává dlouho viset delikátní natrpklost. Chlebovitostí chuti se dojem přibližuje opulentnějšímu Pinotu Gris – kdyby měl ryzlink víc zbytkového cukru, asi bych si ho spletl s šedým Pinotem.
Výsledný dojem je elegantní, hustý ryzlink v nejlepších letech. Krása a za 11,25 € úplná láce! (Zejména v dobách, kdy ceny moravských ryzlinků z loňské sklizně atakují hranici 300 Kč – například v Tanzbergu RR 2006 ze Slunečné za 274 Kč, Vinařství Kovacs RR 2006 Nový Přerov panenské za 250 Kč, Kolby RR 2005 VzH 399 Kč, u Mikrosvínu jsem našel hned dvě vína z ročníku 2005, výběr z hroznů za 275 Kč a výběr z bobulí za 359 Kč – údaje z e-shopu výrobců na konci roku 2007.) Měl jsem jich koupit pár kartonů!
