Posaďte se.

Originál téhle báječné novoroční fotky má Vinogirl na blogu Vinsanity tady: U nás bychom řekli: Uvolněte se, prosím.

Archetypální vzor tiskové zprávy o novém italském víně přinesl Alfonso Cevola tady.

_______________ představuje _____________ !

_________________ se jmenuje nové víno stvořené _________, zkušeným výrobcem vína z ______________, v italském regionu _____________ . Víno bylo poprvé vyrobeno v roce _____ , je klasifikováno jako ____ a je to fascinující cuvéé odrůd _________ , ____________ a _______________.

Vlastník vinařství, pan _______________ ___________ říká o názvu vína, že „v místním dialektu _________ znamená ___________ neboli „___________ __________“, tedy tu nejoblíbenější a nejlépe chráněnou část vinice. „Jinými slovy je to totéž, co Francouzi označují jako _____________.“ Základní hrozny tohoto vína pocházejí z _____ hektarové vinice v _________, vysazené s hustotou ______ keřů na hektar s _____ sponem.
Neodolal jsem a začátek přeložil, ale doporučuju přečíst celé. Zvýší to vaši rezistenci vůči PR zprávám vinařství.

Už jsem tady znamenal, že moje děti milujou písničky Petra Skoumala. U televize sledují titulky a nadšeně křičí: Hudba Petr Skoumal! V autě vyžadují cédéčko V+S. Včera to syn korunoval, „Tati pusť tam znova tu hymnu.“ Myslel tím žertík „I am a japanese synthesizer,“ kterým Skoumal někdy v roce 1985 oslavoval koupi nového mooga. Ještě než dohrála předehra, syn se zamyslel: „A tati, ta druhá hymna… víš co… no Kde domov můj? Tu taky složil Petr Skoumal?„

Neil Pendock cituje na blogu soukromý komentář Jamieho Goodea o Pinotage, révě, na které jsou v Jižní Africe zřejmě hrdí a příliš si berou, když ostatní jejich hrdost nesdílí. Jamie Goode (podle Pendocka) pravil: „Pinotage je hnus. Uvažoval jsem o nové soutěži a o novém způsobu výběru porotců, založeném na této révě. Soutěž by se jmenovala „Nejhnusnější Pinotage na světě“ (…) a nový způsob výběru porotců by spočíval v tom, že by dostali skleničku Pinotage. Kdo řekne, že je to OK, toho vyrazíme. Komu to nechutná, toho berem. A kdo si srkne, nahlas zakleje a rychle vyplivne, ten bude předsedou sub-poroty.“

J. Goode je „lehce zmatený“ (tady) a zveřejnění vtípku, plácnutého někde při volné zábavě po náročné ochutnávce se mu nelíbí. Ani se mu nedivím. V soukromí s kamarády občas komentujeme ochutnávaná vína a jejich tvůrce podobně vtipně nebo ještě hůř, ale spoléháme na to, že nás žádný Pendock nenabonzuje. Škoda, že takhle Jamie Goode nepíše svůj blog, byla by to větší zábava než jeho ortodoxně suchý styl vyjadřování. Jak dodává jeden z diskutujících na Pendockově blogu: „Znám lepší fór. Slyšeli jste, jak Riedel uváděl na trh sklenku na Pinotage? Měla dole díru!“ Vína z Nového Světa nevyhledávám, ale po tomhle si fakt nějakou Pinotage budu muset koupit! Aceton a guma???

Tento a příští týden vzorně dodržuju životosprávu. Přísun vína (a alkoholu vůbec 🙂 vázne, protože dělám taxikáře svým dvěma dětem. Aby to tady na blogu nevypadalo jako cenzura, připravil jsem pro vás stařičký seriál o své první cestě do Burgundska. Ta se konala v roce 2005 a pan Sklenička tehdy ještě nebyl na světě. Neexistoval ani dyžon, místo nich tam jel d.o.c. a zveřejnil ty juvenilní nadšené postřehy na ovíně. Tam teď proběhla grafická revoluce a vyhubila komentáře, fotky a podobná zpestření jinak nudného blogování. Rozhodl jsem se stařičké články zachránit, i když jsem si už nepamatoval, které obrázky jsem k nim dával. Takže jestli jste už v Burgundsku (poprvé) byli nebo jestli jste seriál četli, berte to jako předpověď počasí: sníh, tma, zima. Pro všechny ostatní poběží od pondělí do pátku archivní vzpomínky z burgundského prvovýletu.