Tento víkend se pohanská božstva radovala. Když jsem v pátek sjel v Brně na bratislavskou dálnici, byl krásný večer. Nízké slunce ozařovalo vinice na levé straně dálnice a kouzlilo na nich nádherné teplé barvy a ostré stíny. Sjel jsem na břeclavském sjezdu a zastavil u cedule Hrušky. Vystoupil jsem z auta a obdivoval couvající měsíc těsně po úplňku. Ve vzduchu jsem ucítil neznámé silné pachy.

Po chvíli rozhlížení jsem objevil jejich zdroj… poznáte, co to je? Fotka je ze soboty z jiného místa, zdroj pachu je stejný.

Pro snazší identifikaci přikládám mnohem názornější obrázek zdroje pachu.

Zaradoval jsem se, že vinobraní po úplňku bude jistě dobé, zvlášť jestli vinohradník nezapomněl zakopat o prvním jarním dnu pod sedmou hlavou v sedmém řádku kravský roh. Pohanští bůžci se radovali a tančili jigy a reely, ale jestli té biodynamické mystice věříte, připomínám, že za rozšíření vína jako kulturního nápoje v naší civilizaci může křesťanství a jeho církve, a křesťanský Bůh pohanským bůžkům nepřeje.

Takže kohouta jsme před vinobraním neobětovali, a oběť několika skleniček páleného před vinobraním by jistě schválil každý dobrý katolík. Můj hostitel, průvodce a mentor vyprávěl, jak vloni pozval na vinobraní pana faráře. „Požehnal každé kádi s moštem, a říkal jsem si, že jsem udělal všechno, co jsem mohl. Jestli se víno nepovede, tak se asi povést nemělo.“

Letos moc doufám, že se to povede, a nejen proto, že jsem stříhal hrozny, nosil bedny, vymýval kádě a koštoval mošty a burčáky. Snad se k tomu vinobraní v zápiscích ještě vrátím. Zatím se můžete zabávat pěti hádankama: co je na šesti fotkách nahoře? Pravidelní čtenáři Skleničkova blogu by měli určit přinejmenším modrý hrozen! Jednoho luštitele vyberu a odměním knížkou o vaření od DolceVity: Rande s gurmánkou v české kuchyni. Nebudeme s tím dělat velké cavyky, odpovědi pište do komentářů, ať se pobaví i ostatní. Uzávěrka soutěže bude v pátek!