Tuto sobotu jsem se obrátil k civilizaci zády a navštívil hned dva konce světa. O prvním z nich jsem psal v předchozí zprávě o Horňáckém kosení, v Malé Vrbce končí silnice a za hřbitovem se nachází místní rarita, konec světa. Také do Nového Poddvorova vede silnice, a nedá se říct, že by tam končila. Jen se zúží na poloviční šířku a vede někam do polí za vesnicí.

V tom vedru bych neměl sílu to ověřovat pěšky, ale pořadatelé poddvorovských Otevřených sklepů zařídili koňský kočár, který celý den vozil zvědavce z jednoho konce Poddvorova na druhý. Vzal jsem tam ženu a děti, nalákal jsem je doma na slib, že se tam budou moci svézt na koňské bryčce.

Tak jsme jeli. Z Hodonína na Dolní Bojanovice a z Bojanovic do Starého Poddvorova, konec světa je blízko :o) Ještě před Starým Poddvorovem přejedete pár kopečků, z jednoho z nich je krásný výhled na vinice, že jsem neodolal, zastavil a fotil. A protože mi slunce svítilo do objektivu, přivstal jsem si, abych tam byl v sobotu už v půl šesté ráno. Později odpoledne jsem se ve sklepě vinařství Krásná Hora dozvěděl, že ta vinice se jmenuje… Krásná Hora. Když vidíte tak krásnou vinici, to se to hned líp chápe význam v poslední době tolik omílaného pojmu terroir.

Otevřené sklepy v Novém Poddvorově byly letos 21. června už počtvrté. Zúčastnilo se jich 11 vinařství a asi 300 návštěvníků. V soboru tam byla největší hustota wine-bloggerů, kromě několika komentátorů ze Skleničky jsem potkal i dvojici psavců z Ovíně. S radostí zvěstuju, že organizace byla příjemná a podle mého názoru by snesla ještě vyšší návštěvnost. Pozdě odpoledne už byl v některých sklepích nával, ale sám jsem to řešil tím, že jsem poodešel pár kroků k vedlejšímu sklepu a po jednom vzorku se vrátil. Vstupné 300 Kč, v ceně byla sklenička a neomezená konzumace.

Na horním obrázku ukázka vinařské architektury, nový a starý sklep. Vyrazil jsem do Poddvorova bez tužky a skončil bez poznámek. Ještě že tak, nabídka byla v tom horku nebezpečně rozsáhlá, 11 sklepů a v každém 8 až 10 vín. Vyhýbal jsem se vínům se zbytkovým cukrem a soustředil se na růžová a červená. Nechci lovit vzpomínky na jednotlivé zastávky, ale aspoň jednu – u Kašíků měli zajímavý (sladký) klaret z Rulandského modrého.

Popisovat vína podrobně by bylo nefér, protože jsem našel přátelský azyl ve sklepě vinařství Krásná Hora, kde kromě devíti suchých vín měli i ty báječné chleby s červeným pepřem… ale z celého odpoledne mi zůstal dojem, že v Poddvorově se nadprůměrně daří růžovým vínům (rosé z Pinotu Noir z Krásné Hory doporučuju, a to jsem začátkem května ochutnával Rosé de Marsannay na otevřených sklepích v burgundském Savigny) a taky Pinotům.

Ve finále jsem si v Krásné Hoře vyprosil druhou skleničku, abych mohl porovnat (už docela proslulý) Pinot Noir 2005 Milana Sůkala a Pinot Noir 2006 z Krásné Hory, obě skleničky vidíte na fotce, Sůkal je vlevo.

Já bych dal o bod víc Pinotu od Sůkala, paní Skleničková by hlasovala pro Pinot z Krásné Hory, obojí těsně. Ale výborných Pinotů bylo v Novém Poddvorově víc. Na fotce nalévá Milan Sůkal.

Kromě zmiňované bryčky byla k vidění i cimbálovka ve sklepě Milana Sůkala.

Zastavil se tam na skleničku i profesor Vilém Kraus.

V některých sklepích probíhal košt jako show (na fotce u Padalíků), v jiných klidně a věcně.

Prakticky všude bylo připraveno dostatek jednoduchých chuťovek k vínu. O šéfkuchařích s exotickými jmény a jejich ještě exotičtějších jídlech na Žofíně se můžete dočíst skoro všude, ale v Poddvorově mě dostávaly chleby se škvarkovou pomazánkou i škvarky samotné, olivy, chleba se sádlem a cibulí,

chleba s tvarohovou pomazánkou

a absolutní vrchol byl chleba s bryndzovou pomazánkou s nakládaným červeným pepřem ve vinařství Krásná Hora. Jakkoli to vypadá obyčejně, pomazánky se s vínem neuvěřitelně dobře doplňovaly, odnesl jsem si spoustu inspirace.

Nejenže na nás všude byli hodní a nalévali, ale taky vysvětlovali a prezentovali, jak jsem si všiml někdy i desetkrát za sebou nově příchozím, ochotně, bez rozmrzelosti a únavy. Měl jsem z toho příjemný pocit, že poddvorovští vinaři se na Otevřené sklepy těšili stejně jako návštěvníci. Cítil jsem z místních vinařů sebedůvěru a přesvědčení, že jejich vína stojí za to. Rád potvrzuji, jsou dobrá. Aby taky nebyla, dodávám se vzpomínkou na krásné vinice na Krásné hoře.

Byl bych raději, kdybych si nemusel vybírat, ale jestli bude příští rok zase ve stejném termínu Prák-fů a Otevřené sklepy v Novém Poddvorově, jedu do Poddvorova.