Moje děti dnes zase vyrážejí do školy. Já u toho (společně s devětačtyřiceti procenty otců) nebudu, tak jim aspoň na cestu posílám prázdninovou vzpomínku. Několik čtenářů komentovalo či nepřímo dotazovalo téma cestování za vínem s dětmi, ale to jsem zatím odložil, neb je to téma obsáhlé a podstatné. Zvolil jsem jiné zábavné téma – dětské fotky. V hlavní roli pan Sklenička, jehož fotky se na blogu objevují jen vyjímečně, rozmazaně a z dálky.

Při prohlídce fotek z dovolených jsem nemohl přehlédnout, že moje sedmiletá dcera propadla fotografování. Její fotky se většinou poznají podle toho, že jsou o chlup rozmazanější než moje, často jsou zobrazené osoby dynamicky nasnímané v nepřirozeném úhlu (libuje si v otočení o 45 stupňů, ale to se dá při přípravě obrázků pro web upravit) a často do fotky vyčuhuje můj nos nebo ruka. Jako na horní fotce z degustace s Dominique Génotem v toskánském vinařství Caiarossa. Dole naopak typická dětská fotka (z podhledu a s kontralichtem 🙂 z degustace ve vinařství Fontemorsi s Robertem Ligasacchim, s dynamickým zachycením diskuse a gest po hodině ochutnávání.

Vlastně to začalo už na italských prázdninách v roce 2009 – pořád chtěla fotit a já jí nevěřil, že to dokáže. Učil jsem jí s automatem ostřit (kdepak, takhle ne, to děláš špatně, sekýroval jsem ji jako Železný televizi) a pak mě překvapilo, že udělala několik fotek, na kterých jsem vyjímečně nevypadal jako úplnej pazdrát a debil (není divu, bude malířkou…) Vlastní fotky tady nevyvěšuju – jako každej dospělej chlap si uvědomuju vlastní samožerství a aspoň takhle ho částečně potlačuju (mám to snadný, většinu fotek očividně kazím). Proto dnes vyjímečně pár fotek se Skleničkou z italských cest za vínem. Text o cestování za vínem s dětmi později, až ho vysedím… slibuju… A pro vyrovnání sourozenecké rovnováhy přidávám jednu fotku od syna z letošních prázdnin na italské farmě.