První setkání bylo vzrušující. Odšrouboval jsem uzávěr, přivoněl a někdo na druhém konci lanka musel cítit, že ryba zabrala! Bylo to jako jako polibek potmě. Barva vína byla hodně světlá, nebýt fialového tónu, mohla by se splést s Pinotem. Lesní vůně s višňovými peckami, jehličí a náznakem i mech, šípky a koření. V chuti suché s úplně, ale úplně odbouranou kyselinou, lehkým dotekem sudu, rozpuštěnými tříslovinami… a potom jako když si sednete do dvě stě let starého pohodlného křesílka, co mám u postele místo stolku a zavzpomínáte na něco příjemného, ale dávno zapomenutého. Dlouhá dochuť.

Je znát frankovková pecičkovitost, jemná tříslovina a veliká elegance, ale Osobnost Vinaře jakoby ustupovala do pozadí. Trochu ustupuje do pozadí i Odrůda, aspoň jak ji známe, a vystupuje víno. Není moc expresivní, jak jsem psal, odrůda trošku ustupuje. Nechci podléhat genderovým stereotypům, ale vnucuje se myšlenka, že chlap by takové víno neudělal. Možná pomohly i čtyři roky od vykvašení, ale víno je (vzhledem k odrůdě jak ji znám, Frankovka modrá) úžasně jemné a harmonické. Výborné!

Blaufränkisch 2008, Judith Beck, Burgenland, Rakousko