Rýňák 2008 se s časem proměňoval, jako když otáčíte krasohledem. Zeptat se vinaře „Co jste s tím dělal?“ nebylo nejzdvořilejší ani nejchytřejší, ale byl jsem z toho trochu zmatenej.

„Nic,“ smál se mi Richard Tichý. „To jsem dělal úplně normálně.“
„Normálně?“ zoufal jsem si. „Kdyby to nebyl ryzlink, tak bych řekl, že to bylo v sudu. Je tam jasná oxidace. Barvu to má jako měsíc v úplňku, podle barvy bych hádal na barikovanou šardonku. A chuť se mění každou hodinu.“
„Tak to pozor,“ smál se vinař. „Normálně u nás znamená oxidativně. A když to necháte celý rok ležet na kvasničních kalech, tak se víno po otevření takhle proměňuje.“

Tak jsme se nakonec domluvili. Je to nezvyk, protože mám hubu vyškolenou reduktivními ryzlinky, a i když jsem před rokem vybral do Komunitních Bedýnek Osičkovic Zweigeltrebe, co bylo dva roky v sudu bez síry, nikdy bych si nemyslel, že budu propagovat tenhle způsob výroby zrovna u ryzlinku. Tichého RR 2008 byl rok na kvasnicích a bez síry. První dojem byl, že voní plněji, lipovo medově až bonbonově, ale v chuti je jasně suchý a s hodně mírnou kyselinou (3,2 gramy cukru a 6,5 g kyselin). Mírná oxidace se v chuti myslím projevuje, paradoxně společně s jemným zaperlením na špičce jazyka. V chuti celkem jednoduché, lehce do líbivých bonbonovitých tónů, ale harmonické a spojené. Jen ten oxidativní projev mi nejde úplně k ryzlinku, který si obvykle spojuju s reduktivními postupy.

Jenže ouha! Tři hodiny po otevření je všechno jinak. V chuti se objevuje tabákový štych, evokující vzpomínky na moselský Erdener Treppchen dr. Hermanna ze stejného ročníku. Mineralita? Ale kde se bere moselská mineralita v rýňáku z černozemního břeclavska? 2008 je rýňák – chameleon, proměňuje se a uvádí mě ve zmatek. Další den má v chuti docela zřetelné petrolejové tóny, oxidace je pryč, ale v závěru chuti štiplavá kořenitost. Moje zmatky nakonec vyřešil citovaný dotaz výrobci, ale doporučuju tenhle rýňák jako studijní materiál pro všechny, kdo se o víno a technologie zajímají. Většina konzumentů asi bude dávat přednost ostřejšímu rýňáku s říznější kyselinou, jaký udělal pan Tichý v roce 2007 nebo 2005, ale jako ukázka (zatím) netradičního postupu výroby (a jemného ryzlinku!) je báječný.

Ryzlink 2009 má i ve vůni výraznější náznak kyselin, líbivá nasládlost jde až do bonbónové vůně či malinového sirupu. V chuti výrazný zbytkový cukr hned od prvního napití, oživený jemným perlením. Hodně zkrocené kyseliny, celkově jde dojem až do pampeliškového medu (22 gramů cukru a stejných 6,5 gramů kyselin jako u 2008). A zase změna, po třech hodinách jsou ve vůni docela zřetelně meruňky, jakoby je přivezli z Wachau, a dehonestující poznámky o bonbónovitosti bych nejradši smazal. Ale nesmažu, bylo to tam, jen se oba ryzlinky v čase po otevření výrazně proměňují.

Další den je RR 2009 klidnější, míň ovocný. V chuti úplně stejná kořenitost, jako u ryzlinku 2008, jen je maskovaná zbytkovým cukrem. Včera bylo víno zajímavější, bohatší. Nápadně se podobá ročníku 2008, ale má víc zbytkového cukru. Podle informací vinaře bylo připravováno stejně, ale po rozhodnutí ponechat v něm zbytkový cukr se víno muselo zasířit, takže bylo v kontaktu s kvasnicemi jen pár měsíců. Z těch dvou rýňáků bych si vybral nulaosmičku. Teď, když už vím, co za tím je, mě její proměny o to víc baví. Nuladevítku propagovat nemusím, ženské ji určitě vykoupí ještě dřív.

Už jsem dříve psal, že jsem si na středu 9. března zarezervoval žižkovskou vinotéku Le Caveau pro společnou ochutnávku celé aktuální Komunitní Bedýnky (a pár vín navíc, jestli zafunguje přátelská kurýrní služba, tak i rýňáku 2008 od Tichého). Tak jestli chcete přijít a překoštovat vína z Bedýnky společně, neváhejte. Ještě pár účastníků by se hodilo. Začátek v 7 večer, vstupné 300 Kč. Bereme i ty, kdo si Bedýnku neobjednali. Přihlašujte se tady.