Úterní večerní fotbal plzeňské Viktorky přinesl víc radosti, než kolik se vešlo do osmi nominací na domácího Vinaře roku. Svádí to k paralelám mezi fotbalem a vínem, ale podobenství funguje, jen dosadíte-li si do Vinaře roku místo Viktorky své oblíbené vinařství. Pohled na český fotbal očima Fotbalisty roku je skeptický: Petr Čech se omluvil z reprezentace pro utkání roku se Skoty. To se po Norsku dalo čekat. Stejně jako to, že se těch pár domácích vinařů urputně jdoucích za kvalitou do soutěže nepřihlásí, asi jako ten nejchytřejší z fotbalových reprezentantů před Skotskem.

Nevěnuju se domácím vínům tak podrobně a usilovně, abych to mohl definitivně soudit, ale z občasných setkání s vinaři v cizině mám dojem, že skutečná orientace na kvalitu na Moravě ještě nenastala. Z příležitostných diskusí s konzumenty mívám pocit, že nepanuje shoda ani v tom, v čem že by vlastně ta vytoužená kvalita měla spočívat. A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti…