Supermarkety Lídl jsou synonymem pro levný nákup se vším, co k tomu patří. Dvě nedávné kampaně francouzských vín s Markem Vašutem možná přitáhly do prodejen pár nových zvědavých zákazníků, ale se mnou nepohly. Občas v Lídlu kupuju chleba a zeleninu, ale vínům se vyhýbám. Když mě na začátku roku kamarád pozval na podnikovou degustaci Vašutova výběru, neodolal jsem.

Měl jsem tam vystupovat jako „odborný garant,“ což bylo vtipné, protože pozorní čtenáři vědí, že v Bordeaux jsem nikdy nebyl, recenze na bordeauxské víno se tady za 66 měsíců existence blogu neobjevila (ani doma potajmu jsem žádné Bordeaux neměl!) a k Lídlu se stavím opatrně až odmítavě. Ale možnost přechutnat celou tu slávu najednou se neodmítá.

Podmínky byly ideální. Dobrá společnost, špatné osvětlení a nevhodné sklo. Bylo ovšem nejisté, jaké sklo by bylo pro tuhle třídu vín vhodné, a jestli nejobyčejnější sklenička z IKEA není vlastně přiměřeně autentická a tedy nejvhodnější. Sám jsem si přinesl malou špíglovku à la OIV a posloužila slušně. Na zavínění posloužila žernosecká millerka 2011 a padly vtipy o tom, že by degustace nikdy neměla začínat tím nejlepším :o) Alsaský Riesling 2011, výrobce Hubert Beck, novoroční dárek od zákazníka či dodavatele, bylo unavené víno bez svěžesti. Mělo hezkou citronovou barvu, ale vůně byla mdlá a nevýrazná a v chuti se to poctivě opakovalo. Takže velké uznání výrobci, který to zmrvil stejně ve vůni i v chuti a ušetřil recenzenta všech dilemat.

A pak jsme dali sedm kousků z Lídlu, všechny z Bordeaux. Žádné informace jsme o nich neměli, tak jsme je seřadili podle ročníků.

Chateau Sainte-Clotilde 2010. Výrazně temná neprůhledná barva, intenzivní vůně černého ovoce, černorybízová a kořenitá. V chuti silná kyselina, lesní plody a trochu štiplavé třísloviny. Složení neznámé, tipoval bych Merlot. Vůně se časem zjemňuje a mění a kupodivu má smysl se tím zabývat. Není to úplně banální víno, je o kus leší, než jsem od Lídlu čekal.
Chateau Le Bernet 2009. Temná černorudá barva a jemná třešňová vůně. Chuť opakuje aromata vůně, ale je krátká a trochu prázdná. Nic moc.

Excelence IX, 2009. Zase černotemná barva, nazrálá ovocná vůně. Rozjitřená chuť se zkrocenou kyselinou a štiplavým tříslem a kořenitým závěrem. I v druhém kole působí víno dobře, klidněji a harmoničtěji. Pěkné překvapení, tohle se fakt dá pít.

Chateau Haut-Morin, 2009. Černotemná barva, pěkná nazrálá vůně a srovnaná vůně s chutí. Na konci pěknej kořenitej štych jak od Cabernetu Franc, ale celkový dojem kazí mydlinková pachuť.
Chateau des Mille Anges 2008. Barva i vůně se nepřehlédnutelně opakují, vína si začínají být podobná. V chuti pěkná kyselina a trochu přehnaně moc tříslovin. Dlouhá dochuť, ale víno není úplně harmonické.
Chateau Hyot 2008. Barva a vůně podobné jako v předchozích poznámkách, vůně nazrálá. Chuť s klidnou kyselinou, štiplavou kořenitostí a pěkným ovocným projevem.

Chateau Jourdan 2006. Nahnědlý tón v tmavě rudé barvě ukazuje na vyšší stáří, vůně nazrálá a podobná předchozím. Chuť je hodně srovnaná, ukázněná, ale harmonická se štiplavě kořenitým závěrem. Slušně dlouhé a docela dobré.

Všechna vína se (prý) pohybovala v rozmezí od 119 do 229 Kč a žádné nebylo špatné. Prvním překvapivým závěrem bylo, že prakticky všechna bych doma za vhodných podmínek snesl, pověst Lídlu jako zdroje levných a nekvalitních vín se nevyplnila a vína byla většinou lepší, než bych za danou cenu očekával. Asi nejlepší byla Excelence IX, ale na služební cestě daleko od domova (a vlastního sklepa) bych klidně otevřel kterékoli. Druhým závěrem, tentokrát negativním, bylo, že všechna zkoumaná vína jsou si podobná jako japonské školačky. Jakoby pocházela od jednoho výrobce a z jednoho sklepa, jejich projev byl hodně podobný. Asi mám doma pro sebe i pár horších vín, ale vyhledávám spíš vína osobitá, raději individuality než sériové výrobky, a ani nízké ceny v Lídlu to nezmění.