Letošní dvacetihodinovou štreku do Toskánska jsme oslavili skokem do bazénu a zmíněným růžovým sektem. K dvaceti hodinám na vysvětlenou jen tolik, že jsem jel sólo a ve Florencii jsem tak dlouho hledal sjezd Certosa, až jsem najel nejmíň hodinové zpoždění. Certosu loni zrušili, na Sienu se sjíždí z Imprunetty, ale značení na dálnici prostě předpokládá, že to víte :o) Jezdím bez GPS navigace a tohle byl docela dobrý důvod pro změnu názoru. O italských cenách benzinu jsem tu už psal, hrůza!

O to víc jsem po dojezdu ocenil bazén s vodou jako kafe a jen lehce vychlazený sekt. Barvu má někde mezi cibulí a lososem, voní jemně jahodově po Pinotu Noir a krásně jemně perlí. Chuť je komplexní a nevyhraněná, po dlouhé cestě je to příjemné osvěžení. Po Pinotu Noir má jemnost a po Chardonnay výraznější kyselinu. Středně dlouhá dochuť, ale na patře zůstává spíš dojem z prchajících bublinek než z vína. Sekt má překvapivě kultivovaný, hladký projev, jen je trochu jednoduchý. K loňské diskusi o cenách a segmentech dodávám, že Rosé stálo 8,95 EUR a za stejnou cenu bylo v polici supermarketu od Berlucchiho i bílé Cuvée Imperiale. Nicméně v téhle cenové kategorii je to parádní sekt.