Před několika lety jsem slyšel vyprávět o nákupních degustacích v Bordeaux, kde si importéři a velkoobchodníci na základě ochutnávky ještě nevyzrálých vín rezervují velké objemy, které si odvezou až po několika letech. Sommelier si stěžoval na degustační maratón, kdy musí za den ohodnotit i stovku vín a na podkladě jeho hodnocení potom firma nakupuje. Vína jsou ještě plná tříslovin, agresivní, neusazená a chutnané víno se přitom zásadně vyplivuje – představte si ty kamióny vína nakoupené na základě ochutnávky šedesátého nebo stého vzorku, poté, co jste předem něco polkli… moje první otázka byla, zda si po takovém dnu sommeliéři k večeři také objednají láhev vína. Omlouvám se, ale představa milovníků vína ochutnávajících desítky vzorků světoznámých vín v jediném dni (a vyplivujících je do připravených nádob) mi připadala až trýznivá.

Včera jsem si to vyzkoušel, byť na jediném vzorku. Přinesl jsem si od lékaře antibiotika (s doporučením bez alkoholu), takže mám na tento požehnaný týden mezi Martinem a Beaujolais Nouveau utrum. Využila toho paní Skleničková, který s jiskrou v oku pravila, že si musí vybrat nějaké dobré víno, když ho teď bude mít nerušeně sama pro sebe. Usmlouval jsem to nakonec na alsaský Gewurtztraminer Grand Cru Eichberg 2005 z eguisheimského vinařství André Schneider (foto ze sklepa na spodním obrázku).

Láhev je alsaská klasika, štíhlá flétna. Barva vína je světle žlutá, zlatavá, připomíná zralé citrony. Vůně nejvíc připomíná bezové květy, citrusy, mirabelky a jemnou směs koření. Bezová vůně mě přináší vzpomínky na babiččino bezové víno a tím hned od začátku sráží můj dojem dolů. Chuť je opět jemně bezová s kořenitou špičkou, je v ní cítit med a trochu potlačeně citron a mirabelky. Mírný zbytkový cukr neruší, to dodávám hlavně proto, že mám rád spíš suchá vína, a v alsaském tramínu této kategorie se dá očekávat vyšší zbytkový cukr. Konzistence je mírně olejovitá, hustá, ale celkový dojem z chuti je až příliš jemný. Víno jsem koupil u výrobce za 7,50 €, tedy mnohem méně, než obvykle alsaské Grand Cru tramíny stojí, je to typický tramín z Eguisheimu, ale jaksi řidší než například ty od Wolfbergera. Možná je to dáno i mládím vína, za 7,50 € je to každopádně krásný tramín, ale od alsaského Grand Cru bych čekal ještě o kousek větší váhu. Nebo je to jen frustrace z toho, že jsem nemohl polykat? Určitě bych byl spokojenější s polykáním, ostatně nejnovější vědecké poznatky, o kterých jsem plkal tady, tomu odpovídají!

Takže kolem mě prošlo Svatomartinské a nestihnu ani Beaujolais Nouveau. Díky nemoci tak obě letošní kampaně v jejich aktuálních termínech prošvihnu. Letos mě to mrzí, protože kampaň na Svatomartinské poprvé vypadá k světu. Pokud jde o Beaujolais Nouveau, asi příští týden něco stihnu ochutnat, ale ažůr už to nebude. Nevadí, obě vína jsou vyráběná rychlenou technologií (odpusťte mi to zjednodušování), a o takových vínech obvykle říkám „vypít do vánoc“ – a do vánoc toho ještě stihnu! Jen se přimlouvám za to, abychom kvůli kampaní na mladé a svěží Beaujolais Nouveau nezapomněli na mohutnější a elegantnější Cru Beaujolais, jako jsou Moulin à Vent a Fleurie (která se dají pít i po několika letech).

Přidávám několik fotek z dubnového Fleurie (s typickou načervenalou půdou ve vinici) a doufám, že příští týden už budu moct polykat s vámi!