Kdo uteče, ten vyhraje! Podle počasí odhaduju, že se příští týden budou sbírat hrozny na ledové víno. Sám zatím neutíkám, jen odnáším fotky z letošní italské dovolené do fotolabu k vytištění. Obvykle jsem to dělával až v lednu, abych čelil depresi z nedostatku slunečního svitu. Kdybych se na blogu odmlčel, nejspíš mě zlákal Last Minute zájezd do teplých krajin.

Už jsem se tady dříve doznával, že Mi piace Italia, ale dnes se musím přiznat ke kulinářskému kacířství, dokonce dvojnásobnému. Dopoledne jsem projížděl Letnou a v Cheesy ulovil kousek nejstarší, přezrálé Goudy. Té, co má výraznou kořenitou chuť a drobivou strukturu, až připomíná parmezán. Přikoupil jsem obří žampiony, večer otevřel láhev supertoskánce (Arnolfo di Cambio 2004, 100% Sangiovese) a k večeři udělal funghi ripieni. Tučná anglická slanina nakrájená na drobno, kudrnka, strouhaný sýr. Smíchat, směsí naplnit vydlabané žampiony a nechat 18 minut zapékat v zavřené nádobě v troubě rozpálené na 200^oC. Druhým rouháním (po zamíchání holandského sýra do italského receptu) bylo, že jsem dovnitř do žampionů ukápl francouzský olivový olej s příměsí vlašských ořechů. (Myslím, že se to osvědčilo, olej dílo pěkně zjemnil.) K večeři mám dva žampiony, jeden s Goudou, druhý s šestatřicetiměsíčním sýrem Parmiggiano reggiano, a jak jste jistě čekali, žampioni ripieni s parmiggianem znatelně předstihly žampiony s Goudou.

Vlastně jsem to podnikal proto, abych vyzkoušel, jak tenhle skoro-italský recept bude fung(h)ovat se Sangiovese. V minulosti jsem funghi ripieni pároval s dobrými burgundskými pinoty, což byla taky svého druhu hereze – neslyšel jsem, že by podobné plněné houby dělali ve Francii. Dneska mě při stýskavém počasí napadlo, že bych vlastně měl tenhle recept párovat s italským vínem.

Poznámka k vínu: Arnolfo 2004 je napůl cesty mezi ročníky 2003 a 2006. Barva je tmavá rudá bez známek nazrálosti, ve vůni i v chuti se nejvíc prosazují třešně, na patře má ještě znatelné třísloviny, byť ohlazené a neagresivní. Ideální doplněk k jídlu.

Nedávno na jedné ochutnávce průvodce a moderátor vyzýval k tipování vhodných jídel do páru s koštovaným vínem. Sestava vín (italských) byla pro normálního smrtelníka exotická a pokud mohu po několika návštěvách Itálie posoudit, při poslechu navrhovaných kombinací by italský kuchař by dostal tanec Svatého Víta. Když jsem přidal k lepšímu, jak by ochutnávané víno párovali Italové, koukali na mě účastníci jako na brzdu imaginace. Jasně, že si můžete přát neobvyklé kombinace, třeba švestkový nákyp s Vernacciou di San Gimignano, ale párování jídla a vína je něco jako kulturní archeologie. Bůhvíproč to většinou vychází tak, že k sobě dobře jdou jídla a vína ze stejného regionu…