Archiv pro měsíc: Duben 2012

Nakouknutí na Víno a destiláty

Zatím jsem veletrhu V&D odolával, odrazovaly mě nepříznivé poznámky kamarádů i na webu. Volná vstupenka od kamaráda v úterý přebila všechny argumenty proti, tak jsem vyrazil. Na nějaké podrobné psaní to není, jen pár obrázků.
Že Neustifterovy dcery mluví česky, to ví kdekdo z českých (moravských) návštěvníků Poysdorfu. Mého německého kamaráda čeština téhle mladé dámy spletla natolik, že jsem mu musel poradit, ať vyzkouší němčinu. Mladé Veltlíny byly správně suché a čisté, jak jsme z Poysdorfu zvyklí, radost!
Bavilo nás (mě i kamaráda, to není plurál majesticus) i další rakouské (kamptálské) vinařství Sax, hlavně Veltlíny, včetně cen. Dovozce německých vín si stěžoval na Saxovské ceny v korunách – jak to dělají? Jak tomu mám konkurovat? K večernímu fotbalu jsme koupili dva Veltlíny, Panzaun 2011 (lehce barikovaný Veltlín, no nekupte to!) a Alte Reben 2011 neboli staré keře. Při soustředěnejším zkoumání doma už vyšlo najevo, co jsem neodhalil ve veletržním ruchu, že ta vína jsou přece jen trochu zakulacená a líbivější malým zbytkem cukru. Ale stejně, jsou krásně čistá, odrůdová, pitelná a vůbec ne drahá. Postoupit večer Real přes Bayern do finále Ligy Mistrů, byla by moje spokojenost úplná.
Signorina Grignolina. Téhle slečně jsem udělal radost, když jsem kamarádovi udělal malý kurz o odrůdě Grignolino. Lombardské vinařství nabízelo snad jen čtveřici vín a zakládalo si právě na Grignolinu vyráběném asi trochu netradičně, s výraznějším ovocným projevem a potlačenými tříslovinami, hádám, že to mělo být Grignolino přístupné širšímu publiku. Nejspíš jsem byl toho dne u stánku první, kdo Grignolino znal.
Italských vystavovatelů bylo vůbec hodně, jako potvrzení mé teorie o přebytcích italského vína a snaze vyvážet je. Na stánku Strade del Vino di Sardegna jsem namísto svěžího Vermentina dostal hodně oxidativní bílé s barvou měsíce v úplňku a utíkal jsem dál, hledat piemontský stánek Strade del Vino. Nakonec jsem ho našel, trochu zastrčený v rohu haly, ale s piemontským enologem Massimem Boido, s paní Annou Borgogno a sklepmistrem Markem Bollou. Článek o úterní vertikální degustaci Barola Cannubi vinařství Borgogno 2006 až 1971 bude následovat presto, hned jak ho napíšu…
Tiskové zprávy o experimentech Vinařství Špalek (dříve Vinařství rodiny Špalkovy) s tradičními technologiemi a o pokusech o rekonstrukci středověkých vín nevypadaly přesvědčivě, přinejmenším ne pro ty, kdo nesdílí běžně rozšířenou víru v to, že víno vzniká vyskládáním lahví z krabic na police supermarketů. Takže jsem od stánku L-G-L sdružujícího Reisten (příznivci vinařství si můžou pustit písničku Bye-bye, Love od Everly Brothers :o), Nové Vinařství a Vinařství Špalek nic moc nečekal. Ale obsluhující paní měla na návštěvníky ten správný gryf a takhle zpaměti si vybavuju uspokojivé Reisteny a překvapivě dobrou Rulandu bílou sur lie od Špalka. Snad to nebyl jen skok od podcenění k uspokojení, ta rulanda byla opravdu dobrá :o)
Na fotce je vlevo rozmazaná ruka a sklenička kamaráda, s kterým jsem výstavu prošel, a uprostřed v typickém prezentačním zaujetí Petr Nejedlík z Dobré Vinice. Po dvou nákupech více než sedmdesáti vín do Komunitních Bedýnek jsem neodolal a šel se s ním seznámit (oba nákupy jsem domlouval s jeho bratrem Jaroslavem). Podle letmého sledování náhodných passantů to vypadalo, že Nejedlíkova vína nejsou tak snadno skousnutelná jako třeba poysdorfské veltlíny (nic proti nim), ale že přímo vyžadují soustředění a pozornost – a ze zkušenosti s veltlíny od Saxů vím, že soustředění je na výstavě nedostatečné. Pokud se chcete vidět se svým oblíbeným vinařem nebo obchodníkem, je tenhle veletrh správné místo. Pokud si chcete rozšířit obzory a poznat nová vína a nové vinaře, jděte jinam, tady byste to nenašli.
Závěrem – černá očekávání se nenaplnila, kromě příležitostných chumlů před stánky populárních vinařství jsem neměl žádnou špatnou zkušenost. Všichni oslovení vystavovatelé se chovali profesionálně vstřícně a kromě drobných nedostatků provoz fungoval uspokojivě, včetně procházejících číšníků s čistými skleničkami atd. Zarazilo mě poznání, že se moje preference zřejmě míjí s cílovou skupinou vystavovatelů veletrhu – po devíti Komunitních Bedýnkách (9 x 6 = 54 vínech) jsem našel na veletrhu zastoupené jediné vinařství z Komunitních Bedýnek (Dobrá Vinice).
Zásadní výhrada ale směřuje k prostředí, ve kterém se výstava odehrává. Těm, kdo tam byli, to nemusím vysvětlovat, ostatní to pochopí i z fotek na blogu. Standardní stánky sestavené z veletržních panelových stavebnic prostě nevytvoří prostředí pro setkávání s vínem a jeho výrobci. Úzké uličky mezi stánky s imperativem držet lokty u těla a pohybovat se opatrně taky nejsou moc povzbuzující. S časem stráveným na veletrhu se mi stále naléhavěji vybavovala myšlenka Daniela Brože (Le Caveau) na pořádání podobné akce po burgundském způsobu: někde v pražské Sokolovně, kde by každý vystavovatel měl k dispozici jeden sud (velikosti bariku), na který by vyskládal dvě až X lahví a z nich naléval návštěvníkům. Pořadatel by nekasíroval obě strany (zároveň návštěvníky i vystavovatele) nebo jen střídmě, a celá akce by byla zaměřená spíš na prodej malým zákazníkům. Trochu se tomu blíží akce Vinaři z Podskalské (v sobotu 12. května, web je tady), ale mohlo by to být ještě střídmější.
Přišli byste za vínem do takové Sokolovny, kdyby víno přijeli prodávat výrobci – vinaři?
Jen tak

Pinot Gris 2005 Grand Cru Rosacker, Cave de Hunawihr

Koupeno v červnu 2009 v Hunawihru cestou do Burgundska, společně s Pavoukem. Chtěl jsem víno co nejdéle skladovat, abych zjistil, jak se bude vyvíjet, ale nedávná diskuse o tom, zda je přirozenější nechávat v rulandě šedé zbytkový cukr mě vyprovokovala k otevření.
Poprvé jsem o víně psal už v březnu 2008 tady, zřejmě jsem ho kupoval už v létě 2007. Pamatuju si ho jako robustní až mohutné, s výraznou botrytidou a rozinkovou chutí. Jak se změnilo?

Po čtyřech letech má stále světlou zlatou barvu, perfektně odpovídající odrůdě. (Začínám trénovat stobodovku, tak jsem si cvičně vytiskl formulář a nastřílel body. To se to boduje naslepo, když to víno znám :o) Vůně je možná příliš jemná a míň výrazná, než jak jsem si ji pamatoval. Hned po otevření byl cítit náznak chemických tónů, barvy a laky, ale po dvou hodinách zmizel. Jinak stále květiny, med a rozinky, jen po čtyřech letech vyhlazené časem. V chuti už žádné perlení, ale taky skoro žádné kyseliny. Med, jemná sladkost sušených hroznů (botrytis už není tak patrná), a celé je to příjemně naleželé a jemné. Brzy po otevření se ještě v závěru chuti prosazovaly třísloviny, ale po dvou hodinách po nich ani stopa. Odhadem 50 gramů zbytkového cukru.

Hned po otevření jsem ve stobodovce nastřílel 92, po dvou hodinách bych klidně ještě bod přidal. Po otevření jsem si poznamenal, že víno je už za zenitem a odchází, ale po dvou hodinách už se vzpamatovalo, nepůsobí unaveně a i dochuť se prodloužila. 92 – 94 bodů? Klidně, i bez kyselin.
Jen tak

Chřestím!

Poprvé jsem psal o asparágusu loni v květnu tady, ale potkal jsem se s ním ve skutečnosti už před lety při dovolených v Chorvatsku a před dvěma roky taky doma. Chřestová pole s charakteristickými dlouhými hroby jsou k vidění na staré mělnické silnici (R9) kolem Neratovic.
O víkendu se ve Vojkovicích pořádaly Chřestové slavnosti, ale byl to průšvih. Vystál jsem frontu na degustační porce, děti jsem nechal honit se kolem a přesně po hodině čekání mi pořadatelé oznámili, že bude třičtvrtěhodinová přestávka ve vaření, protože došel chřest a musejí ho nadloubat. Zbývá asi 40 porcí a ať frontu rozpustíme (odhadoval jsem, že jsem asi na šedesátém místě, bezpečně mimo VIP zónu). Řekl jsem dětem, že bysme mohli jet domů a vytáhnout na zahradu ping-pong a děti byly pro. Bye-bye Vojkovice.

Ale ve čtvrtek už slunce svítilo, chřest se klubal a já si zajel do Vojkovic znova (mám to ze všech bloggerů nejblíž). Koupil jsem půl kila bílých špiček (zelené budou až v květnu) a uvařil je jen jako přílohu k vepřovým kotletám. Hurá!

V pátek už mi z chřestu harašilo. Objednal jsem karton nejlepšího kamptálského veltlínu a třikrát jsem přečetl Šárčin recept na chřestovej koláč (tady). V sobotu se mi upekl sám (a dokonce za poloviční dobu oproti Šárčině receptu:)! Jen ho příště udělám slanější, nadrobím do něj nivu nebo tak něco :o) ale čerstvý na zahradě s mladým GruVe nebo ryzlinkem je báječný. Ať žije chřest!

Jen tak

Galadegustace Vino Markuzzi 18. dubna

Markuzziho galadegustace v Obecňáku byla už popáté, jako připomínka toho, jak dlouho už píšu Skleničkův blog, protože jsem zatím ve všech případech byl u toho, a pokaždé rád. Vybíral jsem si vína podle zkušeností z předchozích ročníků a málem jsem tak přišel o báječné překvapení z Marche.
Verdicchio dei Castelli Jesi mám v paměti jako nejobyčejnější supermarketové víno, ale vinařství Bucci ho dokázalo rehabilitovat už od burgundských lahví až po krásně ovocná vína, která s průmyslovou imidží Verdicchia nemají nic společného. Výrobce záměrně vytěsnil název odrůdy až na zadní etiketu a vyrábí vína koncentrovaná, s výrazným ovocným projevem, bohatá a strukturovaná. Recept vypadá povědomě: organické zemědělství, staré vinice, nízké výnosy, delší vyzrávání ve velkých sudech… I Pongelli Rosso Piceno 2009, směs Sangiovese a Montepulciana byla krásně ovocná a jemná, i přes poloviční podíl Sangiovese.

Ten večer pro mě červená toskánská vína překonala piemontská, nejspíš díky tomu, že pod toskánským sluncem vína rychleji vyzrávají a jsou dříve vyzrálá a pitelná. Piemontská Barola jako by byla ještě zavřená a potřebovala víc času. Moc se mi líbila Sangiovese od Fontodi, přestože byla všechna v ročníku 2009. Už základní Classico bylo štiplavě kořeněné a dlouhé, hned jsem se začal těšit na prázdniny.

Nesmírně mě bavila vina Montevetrano. Paní Silvia Imparato přivezla z Kampánie dva ročníky stejnojmenného vína (Montevetrano 2008 a 9) a srovnání bylo nesmírně silné. Nulaosmička byla zároveň jemná, s navinulou kyselinou, ale i robustní. Jednodušší nuladevítka byla ženská, jemnější a striktnější, ale obě vína jsou krásná.

Zase zaujalo sicilské vinařství Palari. Rosso del Soprano 2009 voní jako dámská rtěnka, v chuti má hodně jemnou kyselinu, je příjemně pitelné (= ne moc koncentrované :o) s mírně nahořklým závěrem s jemným tříslem. Druhé víno, Faro 2007, je brunello – má nahnědlou barvu svádějící k myšlenkám o oxidaci, i ve vůni má přezrálé ovoce, v chuti lehce naoxidované až do přezrálých hrušek či jablek, štiplavé koření a taniny. Rozhodně nic jednoduchého, ale zase mě to moc bavilo. Hostující český sommeliér vyprávěl o vinicích pod Etnou zasypávaných sirným popelem a vnukal mi zábavnou představu vína sířeného rovnou na vinici sirnými výpary soptící sopky, už kvůli té nepravděpodobné historce bych si víno měl koupit!

Třetí víno Palari, Santa.Né 2006 je zase naoxidované ze sudu, se středomořským pepřově kořeněným štychem, elegantnější verze Fara.

Ostatní regiony a vinařství odbydu, ale zase se mi líbil Pinot Nero Villa Negra 2007 z vinařství Colterenzio (sušené švestky!) a piemontská Barbera 09 od Conterno Giacomo. Hustá višňová barva i chuť, v chuti krásně koření a štiplavost, absolutní špička – bohužel včetně ceny (maloobchodní odhadem přes tisícovku). A ovocná MonPra 2009, směs Nebbiola, Barbery a CS od vinařství Conterno Fantino. Brunella od Lisini…
Jestli se dají dojmy z harmonie a vyzrálosti červených vín ročníku 2009 z Markuzziho degustace vztáhnout na celý ročník, budeme to mít letos dobrý!
Jen tak

Postupka naslepo – odhalení

Elementary, my dear Watson, řekl by Sherlock a potáhl by z dýmky. „Moriarty nám to přece všechno naznačil, když napsal Slepeckou hůl. Čím je bílá žlutější, tím je víno sytější.“ S obdivem jsem pohlédl na svého přítele. Jeho rýmy byly stejně neúprosné jako jeho logika. Jen si pletl Skleničku s Moriartym, zřejmě následkem nestřídmého požívání opiové tinktury. „Moriarty vždycky začíná ryzlinkem. Už v při prvním zločinu před dvěma roky použil ryzlink – vzpomínáte, Watsone?“
SKB1 – Ryzlink rýnský 2008 PS, Ing. Richard Tichý, Hrušky. 144 Kč.
Psal jsem o něm tady, ale to měl před sebou ještě rok zrání v tisícilitrovém tanku. Před rokem se zpočátku projevoval jako typický ryzlink včetně meruněk, lípy a bezu, ale po pár hodinách se začal proměňovat, říkal jsem mu měňavka. Když jsem ho koštoval znova v lednu u Tichých v Hruškách, našel jsem už v chuti i lehce petrolejové tóny alias Barvy a Laky a s úlevou jsem si poznamenal, že mám ryzlink, který se dá dobře poznat naslepo. Jen připomínám, že má vyšší barvu, která je způsobená delším ležením na kvasničních kalech. Tomu vděčí za několik zábavných vlastností. Za prvé se díky delšímu ležení na kvasnicích (bez síry!) odbourala kyselina jablečná (ale stále má pěknou kyselinu i malý zbytkový cukr) a za druhé tím víno získalo sklony k dlouhověkosti a k proměnlivosti – viz poznámky o měňavce. Proto jsem v návodu připomínal, abyste pořádně prozkoumali barvu, ale nejen proto (viz SKB2)! Zrovna ho mám před sebou ve skleničce a pořád se mi líbí. Moc dobře se pije a jestli tam někomu do ryzlinku něco chybí, tak snad jen síra a kyselina jablečná. Nemá agresivní kyselinu (kterou mívá tolik domácích ryzlinků, ale to bývá právě jablečná) a má příjemně málo síry. Nebudu tak moderní, abych tvrdil, že takto připravená vína jsou zdravější, ale druhý den po něm hlava nebolí.

SKB2 – Sauvignon 2006, Dobrá Vinice. 390 Kč.


Chachá!!! Tohle měla být pastička, ale spousta účastníků se nenechala nachytat a hádala správně. Barikované bílé úplně vnucuje tip na šardonku. Jenže tohle víno má na šardonku příliš výraznou kyselinu! Tak pěkně na začátek, viz Slepecká hůl – co ukáže barva? Je zase výrazná žlutá, čím to může být? Možností je pár, ale ve vůni je zřejmý barik a v chuti jsou ještě stopy po ročním ležení na kvasničních kalech. Takže bude zase odbouraná kyselina jablečná – když necháte víno nezasířené v sudě (ano, tenhle SVG v sudě rovnou kvasil a potom tam zůstal víc než rok i s kvasnicemi), tak se prakticky samovolně rozběhne jablečnomléčné kvašení a kyselina jablečná se přemění na kyselinu mléčnou (která není tak odporně kyselá :o). Takže znova, které bílé odrůdy se barikují a které mají tak výraznou kyselinu? Sherlock Holmes by vydedukoval asi čtyři. Chardonnay se barikuje, ale takhle výraznou kyselinu by nedalo. Rulandské šedé někteří moravští vinaři v poslední době nechali bůhvíproč prokvasit dosucha a barikovali, ale RŠ nemá skoro žádné kyseliny, natož takovéhle :o) takže šedá to taky není. Z odrůd, které dávají vyšší kyseliny, mě napadá jen rýňák (ale ten se snad nikde nebarikuje!) a Sauvignon. Sauvignon je správně.

Tady se asi muselo použít šerlokovské dedukce, protože u SKB2 už lahvová zralost válcuje primární odrůdové charakteristiky a běžná zkušenost pijáka moravských vín na to nestačí. Na druhou stranu se ve vůni dají najít meruňky a broskve typické pro SVG a navíc, tímhle způsobem (barik) se v Sancerre vyrábějí nejlepší Sauvignony na světě, takže nic nového pod sluncem. Díky ročnímu ležení s kvasnicemi je to taky měňavka, vydrží vám v chladničce otevřená týden, bude svěží a proměnlivá. Původně jsem do Bedýnky chtěl SVG 2005 (Dobrá Vinice), ale to není jen starší bratříček, ale úplně jiné víno, a sotvakdo by v něm poznal SVG. Nejenže pochází z jiné vinice, ale hrozny měly podle technického listu při sběru cukernatost přes 26o (takže hádám, že jablečnomléčná fermentace proběhla rovnou na vinici), kyselina je nenápadná a připomíná bonmot tvůrce Petra Nejedlíka : „Víno má přednost před odrůdou.“

SKB3 – Pálava 2009 VzB, Ing. Richard Tichý, Hrušky. 192 Kč.

Vybral jsem ji, protože byla krásně gewurtz-tramínová a uznával jsem tramín jako správný tip. Smekám před těmi, kdo určili rovnou Pálavu (a bylo jich dost!), já bych skončil u tramínu.

SKB4 – Rulandské šedé 2007 VzB, Ing. Richard Tichý, Hrušky. 180 Kč.
Matně si vzpomínám na čtenářskou stížnost, že v tom žádná odrůda nejde poznat. Kdepak, přátelé, tohle je typický šeďák, jak ho dělají v Alsasku. To jen na Moravě se někteří vinaři bůhvíproč pokoušejí vyrobit suchý šeďák (už jsem pil i barikovaný). Rulandské šedé dobře vyzrává do vyšších cukrů a nedává moc kyselin – tak proč ho ohýbat někam jinam? Tohle víno dostalo dvakrát čtyři korunky na soutěži Král Vín (2009 a 2010) a když jsem ho v lednu chutnal v Hruškách, vrátilo mě do Alsaska, kde jsou nejlepší šeďáky sladké, botrytické, rozinkové (jako když si kousnete do sultánky, obří rozinky) a jemné – často ani způli tak jemné jako tohle víno. Typická, odrůdově čitelná šedá!

„Všechno nám chutnalo (jen nejsme moc na sladké),“ napsal mi jeden čtenář. Nedá mi to, abych to neokomentoval. Taky nejsem na sladké, ale když už mám ve skleničce Tramín (nebo Pálavu) nebo rulandu šedou, tak fakt nejsem zvědavej na to, jak se to někomu podařilo prokvasit dosucha a zachránit kyseliny. Tyhle dvě odrůdy zrovna moc kyselin nedávají, ale o to víc dávají cukru. Jestli z nich má být Velké Víno, tak jedině v souladu s tím, co odrůda dává a ne navzdory odrůdě. Abych se vyhnul diskusi „XY má fantastickou barikovanou šedou,“ rovnou přiznávám, že jsem taky pil dobré barikované rulandské šedé i suché tramíny, ale v zásadě mi to připadá jako pádlování proti proudu, a s tím se nedá daleko dojet.

SKČ1 – Zweigeltrebe 2010. Vinařství Krásná Hora. 140 Kč.

Jednoduché, nenáročné víno na rychlé vypití někde na zahradě. V Krásné Hoře mají i dospělejší
Zweigelt 2010 Reserva z bariku, ale vzal jsem to jednodušší víno kvůli ceně (abych udržel cenu bedýnky snesitelně nízko) a kvůli postupce (abych měl všech šest ročníků 2005 – 2010). Vážnějším zájemcům doporučím ZW 2010 Reservu z Krásné Hory nebo ZW 2005 z Dobré Vinice (a nejlíp oba).

SKČ2 – Pinot Noir 2005, Vinařství Kraus. 350 Kč.

Mnozí poznali vinařství podle korku a zorientovali se podle jejich ceníku na webu, ale to všechno bylo povolené. V předchozích českých bedýnkách jsem marně hledal Velké České Pinoty a nakonec jsem měl z Čech víc Vavřinců než Pinotů. Dodatečně jsem objevil tenhle Pinot a byl nadšený – je krásně jemný a přitom zřetelně český. Vlastně mám radši burgundské Pinoty a jejich ovocnost, tenhle je spíš v německém stylu, je víc ze severu, ale jemností to bohatě vynahrazuje. Kvasil (netypicky!) spontánně v nerezu, v nerezu proběhlo i jablečnomléčné kvašení (takže zase odbouraná jablečná kyselina!) a potom zrál asi rok v bariku. Část zůstala v nerezu a následně se obě části smísily. Těší mě, že snad všichni účastníci poznali odrůdu, a přestože tohle víno už asi nekoupíte (vykoupil jsem 80 lahví), tak mám dojem, že v prosinci lahvovaný nový Pinot jde v jeho stopách.
Žádné chytáky
Cituju ze soukromé výtky účastníka (všechny komentáře jsem nepublikoval, některé šly na soukromý e-mail): „se bavím nad Skleničkovým popisem (na blogu 31.1.2012): „Všechno domácí vína, jednoodrůdová, snadno určitelná. … Navíc slibuju: žádné chytáky, žádný Charvát ani Bago, žádné Trolínské! :o)“ … a musím se obhájit. Jasně že žádné chytáky. Ryzlink, Sauvignon, Pálava, Šedá, Zweigelt a Pinot. Samé klasické odrůdy, jedině Zweigelt je mladá odrůda, ale na Moravě hodně rozšířená. A Pálava, ale jak jsem už vysvětlil, je to spíš Tramín :o)) Mám rád ještě pár dalších odrůd, muškát, veltlín nebo vlašák. Ale není tu žádný Hibernal, a přece bych nedal do slepé bedýnky Neronet nebo Dornfelder. Chtěl jsem Veltlínské, ale nesehnal jsem dobré. Když totiž chcete udělat Velké Víno, nakonec nutně skončíte u klasických odrůd: Ryzlink, Chardonnay, Sauvignon, Tramín, rulandy šedá a bílá, Pinot Noir. A pokud vám připadala některá vína těžká k určení odrůdy, tak to bylo snad jen způsobem zpracování vína – vesměs bez síry, s odbouranou kyselinou jablečnou. Ale na to jsem upozorňoval v úvodním textu :o)
Omlouvám se za tu sebeprojekci v předchozím odstavci – ve skutečnosti jde jen o zábavu a věřím, že jste se při koštování dobře bavili. Já tedy ano, zpočátku překvapením, že mi vinaři umožnili použít k tomuto účelu vína, která podle mého odhadu často měla vyšší ambice a vůbec mi vycházeli vstříc (děkuju!), posléze korespondencí s externími internetovými degustátory. Nejmíň tři z vás uhodli všechno, plných šest ze šesti (první vyhrál lahev toskánské Pergolaii 2007 z podzimních bedýnek), několik dalších trefilo pět nebo čtyři tipy. Nejsem si jistý, jestli bych to sám dal :o) už jsem se spletl víc, takže všem gratuluju. S dvěma dosud neznámými úspěšnými degustátory jsme se potkali na živém vydání Postupky naslepo v žižkovské vinotéce Le Caveau a jsem rád, že se naše malá komunita rozrůstá. Nakonec je to všechno jen zábava…

Děkuju všem účastníkům za účast a podporu (čím víc tím líp, i pro vinaře má větší váhu, když kupuju po šedesáti lahvích než po patnácti). Příště bude Bedýnka číslo deset, už o tom přemýšlím :o)
Bedýnky

Kalousek a deset českých na stole

Na apríla už je pozdě, říkal jsem si při čtení dnešních zpráv. „Největší spotřeba alkoholu není u těch, kteří si hodlají pochutnat na dobrém vínu, ale u těch co hledají, jak si tu opici pořídit za co nejmenší cenu,“ konstatoval prý Kalousek a dodal ještě hlubokou myšlenku o tom, že „Když si konkurují tři krabičky toho, co je nazýváno jako víno, s deseti výčepními pivy, která se vyrábějí v ČR, tak vítězí to dovozové takzvaně víno. Já bych byl docela rád, kdyby těch deset českých piv bylo konkurenceschopnější, protože ta zajišťují produkci a zaměstnanost v ČR.“ Vinařské organizace by si měly rychle uvědomit, že pivovary nejsou konkurence, ale přirození spojenci – Kalouskova konstrukce „daň z piva už máme, tak honem zdaníme vinaře“ je lupičská. Správné by bylo zrušit obě daně. Nápad osvobodit od daně malé vinaře je už krystalická pitomost, tím se skutečně daňová spravedlnost nezajistí. Jestli má ministerstvo financí pro zvýšení DPH a snížení důchodů stejně přesvědčivé argumenty jako pro spotřební daň na víno, asi jen spoléhá na to, že tomu nikdo nerozumí a je na čase poslat tuhle vládu do důchodu. Nebo si Kalousek přihnul a dělá si z nás srandu?
Kalousku, nepij to!
Jen tak

Bourgogne Chardonnay 2009 AOC, Frédéric Magnien

Natěšeně jsem otevřel lahev Bourgogne Chardonnay 2009 AOC od Frédérica Magniena z Morey-Saint-Denis (prodává se v MAKRO). Řeknu to stručně: stála 348 Kč a měla stát polovičku. Dál bych už nic psát nemusel, ale bylo by mi líto nenapsat víc o víně, které stojí takové peníze.
Napřed samotné víno – má slaboučkou světlou barvu, která zvěstuje, že se v bariku ani neohřálo. Podle vanilky ve vůni a tříslovin v chuti sudem proteklo, ale vliv sudu je sporný. Ve vůni bonbóny, citrony a tropické ovoce, v chuti odbouraná kyselina, neurčité tropické ovoce a plnost dohání mírně svíravé třísloviny, chybí typická svěžest Chardonnay. Celkově unavené víno z ročníku, o kterém jsem kdysi napsal, že je báječný. Slušná supermarketovka, ale u malých vinařů v Burgundsku jsem za 8 Euro kupoval o třídu lepší šardonky. (Ale má robustní lahev a impresivně působící cínovou záklopku, prostě adjustáž vzbuzuje respekt. Víno samo ne.)

Za druhé za to zřejmě nemůže MAKRO. Fréderic Magnien pracuje jako sklepmistr ve vinařství svého otce Michela (tady) a kromě toho ještě vede vlastní negocianství, byznys pro Burgundsko typický – pod vlastním jménem nakupuje hrozny a vyrábí z nich víno z více než čtyřicítky burgundských apelací. Na webu se, pro Burgundsko celkem netypicky, ukazuje i maloobchodní ceník vín, na kterém je tahle šardonka za 14 Euro. Což je přesně ekvivalent 348 Kč v MAKRO. Takže MAKRO je v tom (relativně) nevinně – tohle unavené supermarketové víno není žádná tragédie, ale cenu mu nesmyslně nastřelil už výrobce. Za polovičku, nějakých 7 Euro, by mě to zklamání nijak zvlášť nemrzelo.

Už skoro tři roky jsem už v Burgundsku nebyl (předtím asi sedmkrát, aby mě někdo nenařkl z podjatosti). Mám Burgundsko rád, ale zvěsti o zdražování burgundských vín (která jsou všechno možné jen ne levná) mě odrazují od další cesty. I termín konání Grands Jours de Bourgogne ukazuje, že burgundský obchod s vínem považuje za největšího soupeře Itálii, a se vzpomínkou na ceny (a kvalitu!) italských vín se mi těžko plánuje další cesta do Burgund.

Tudy cesta nevede …
Jen tak

Den jako dělaný pro degustaci

Ve čtvrtek jsme v Le Caveau měli tři vína z ročníku 2005, jednou 2006 a několkrát 2007… Před dvěma týdny se přihlásil jeden vinař, večer před degustací volal druhý, že chtěl přijet, ale nevyjde mu to. Bude vysazovat novou vinici. Měli to oba přes dvě stě kilometrů, tak jsem s tím ani moc nepočítal. Navíc jsme zrovna v polovině dnů doporučených Marií Thun k výsadbě vinic. Ale sešlo se nás zase o pár víc, tentokrát patnáct, a mohl jsem se seznámit s několika čtenáři, kteří správně určili všech šest nebo třeba čtyři ze šesti vín naslepo (!). Cestou tam jsem si fotil rozkvetlé stromy, ale když jsem přijel na Žižkov, bylo zima a pršelo. Foťák jsem už ani nevytáhl, nenapadlo mě to, jak jsem byl soustředěný na to, jak provést celou degustaci. Takže dnes vyjímečně nebude žádný comix, jen text bez fotek 🙁
Kromě šestli vín z Bedýnky (tady, těch šest prozradím hned po Velikonocích, takže pospěšte s koštováním) jsme zkoušeli uhodnout Sauvignon 2005 z Dobré Vinice (moc jsme se nechytali, ale víno se líbilo). Potom přišel trik, který jsem na blogu sliboval – objevil jsem ve sklepě nepopsanou lahev, zapomenutou a nejspíš mnoho let starou. Vzal jsem ji s sebou s tím, že předvedu slepou degustaci naživo. Měl jsem to snadné – jednak záklopka naznačovala, že by to mohlo (mělo?) být víno z vinařství Krásná Hora, a jednak bylo víno (červené!) už přes zelené sklo lahve samo tak světlé, že se myšlenka na Pinot Noir neodbytně vnucovala. Podle vzhledu ve skleničce a vůně se potvrdila odrůda (PN se často dá poznat už podle barvy:) a šlo už jen o ročník. V chuti byla patrná jemnost a nazrálost, ale víno bylo výmluvně tenké. V tom byl ročník 2005 typický (z dřívějších ročníků jsem žádný Pinot z Krásné Hory neměl). 2006 byl naopak tělnatý a 2007 spíš robustní, silný. Žádný důkaz o správnosti jsem neměl, ale hlasovat jsme nemuseli, s Pinotem panovala shoda a ročník mi účastníci uvěřili:o)
Pak jsme šli zase na vína z Bedýnky, která prozradím až po Velikonocích, a náš hostitel, vinotékař Daniel Brož, přidal jeden barikovaný Merlot a jeden netypický Pinot z burgundského Maconu. Já jsem přidal barikovaný Zweigelt 2010 z Krásné Hory a Zweigelt 2005 z Dobré Vinice a pro pestrost i toskánské Sangiovese z Caiarossy. SKČ2 byla tečka, ale když jsem po jedenácté utíkal na autobus, ještě tam malá studijní skupinka probírala moravská vína i to, jestli jsou dny vhodné podle biodynamického kalendáře pro výsadbu vinic stejně vhodné i pro degustace.
Mně to připadalo, že den byl pro degustaci jako dělaný :o)
Jen tak

Morey St. Denis 2007 En la Rue de Vergy, Lignier-Michelot

Základní víno z prestižního burgundského vinařství. Na výrobci se dá ukázat, že se poměry ve vinohradnictví rychle mění a dnešní jistoty byly ještě nedávno nepředstavitelné. Když jsem v roce 2005 poprvé přijel do Burgundska, myslel jsem, že ty vypiplané vápencové dlažby a fasády s teréňáky schovanými ve dvoře jsou tam odjakživa. Možná mi mohla napovědět o dva roky později návštěva tří vesnic v Maranges, jižním cípu Cote d’Or, ale nedošlo mi to – když totiž přijedete z Chassagne do Cheilly, je to jako byste se vrátili o čtyřicet let zpátky. Vinice v Maranges získaly apelační status až v roce 1988.
Budu teď trochu opisovat z webu – webové poznámky se liší v tom, jestli je současný vinař Virgile Lignier z třetí nebo ze čtvrté generace vinařů v Morey. Začal pracovat s otcem v roce 1988, a dávejte pozor – v té době se veškerá produkce vinařství prodávala v sudech obchodníkům. (Není to to samé jako domácí trochu hanlivý pojem „sudovka,“ ale stejně :o) Jeho otec Maurice Lignier poprvé nalahvoval část produkce v roce 1992. Podíl lahvované produkce rostl a od roku 2000 už prodávají jen v lahvích. Jak je vidět, není to všechno tak dávno.

Vinařství má 8,5 hektaru vinic, především v apelaci Mores St. Denis, ale i v Gevrey a v Chambolle Musigny. Mají štěstí v tom, že většina vinic je v poměrně vyšším produkčním věku. Dvouhektarová En la Rue de Vergy, odkud pochází dnešní víno, leží zrovna nad Clos de Tart a v ročníku 2007 měl zrovna 32 roků.

Virgil Lignier zavrhuje herbicidy ve vinohradu a i ve sklepě preferuje tradiční postupy. Spontánní kvašení, vína se lahvují bez filtrace. Ale dost opisování z webu a pojďme na víno. Není to jednoduché, ale je to zábava. Barva je typická pinotová rubínovka, světlá, ale malinko zakalená (viz bez filtrace). První přivonění bylo nádherné, ovocné pinotové vůně. Višně a švestky, ale hlavně zralost. Možná trochu vyčníval alkohol, ale v zásadě je vůně velmi jemná a vyvážená. Chuť zpočátku zaostávala, až jsem chtěl napsat, že zklamala. Víno má zajímavou jemnou kyselinu, lehoučké tříslo a spoustu ovocných i zeleninových chutí. Podle ohřátí vystupují střídavě zralé ovocné tóny a za chvíli je střídají zelené, nezralé. V závěru je lehce minerální a znovu zaštípe kyselina. Středně dlouhé. Sametové. A jemné.

Zajímavá je na tom právě ta proměnlivost. Zatratil bych víno za zelené chutě a vychválil za zralé ovoce, ale to se zřejmě ve skleničce převaluje a díky delšímu ležení na kvasnicích se víno jako měňavka postupně proměňuje. Ale i hodinu po otevření, kdy převládaly (pro mě nemilé) zelené tóny, jsem musel ocenit nečekanou jemnost. Divil jsem se, že bych si před třema roky v malé vinotéce na náměstí v Morey koupil za 25 Euro víno se zelenými nevyzrálými chutěmi, ale za další hodinu se ty zralé ovocné tóny vrátily. Po několika hodinách voní víno jako lesní hrabanka s višňěmi …


Webové informace ukazují Virgila Ligniera jako samorosta, který ponechává vínou jeho vlastní vývoj, vlastní cestu, a snaží se do něj příliš nezasahovat. Očekával bych jako výsledek víno výrazné, osobité a s charakterem, ale s jakýmsi zřetelným rysem. Jedno víno je málo na nějaké zásadní soudy, ale zdá se, že tím charakteristickým znakem je vyváženost a jemnost.

Jen tak

Piemonte – Toskánsko 2:2

Ve čtvrtek 29. března se v pražské vinotéce Le Strade del Vino v Záhřebské ulici konala další vzdělávací degustace italských vín, tentokrát prezentovaná jako souboj Toskánska a Piemontu. Pořadatel degustační bitvy, italský enolog Massimo Boido, postavil proti čtveřici piemontských vín čtveřici toskánských. Dvacítka účastníků dostala obě vína najednou do dvou skleniček a po každém kole hlasovala o lepším vínu z dvojice. Naštěstí to nikdo nebral jako vážnou soutěž a výsledky byly trochu zkreslené tím, že někteří účastníci občas hlasovali i pro remízu :o)

1. Dolcetto 2009, La Trava
2. Rosso di Montalcino 2010, Banfi
Nerezové Dolcetto proti barikovanému Rosso di Montalcino? Dolcetto má výraznější kyseliny, v chuti dobře vyzrálé ovoce do višní a třešní, ale taky málo tříslovin a díky kyselině působí trochu tence. Barikované Sangiovese z Montalcina má švestkovou chuť, je hodně mladé a svíravé (třísloviny) a hřejivé (alkoholem). Je to trochu divný souboj, protože barikované Sangiovese je těžší váha a přitom je to příliš mladý ročník, ale víc mě baví Sangiovese. Volím Toskánsko (navzdory většině, 10:2 pro Piemonte).

3. Barbera d’Alba 2008, Fratelli Borgogno
4. Chianti Classico 2009, Uniti SCRLI
Barbera má krásně vyzrálou ovocnou vůni a podobnou chuť s výraznou kyselinou. Červené ovoce, málo třísla, příjemné a výrazné jako kousnutí do ovoce. Chianti má ve vůni zprvu slepičí dvorek, později ovoce. Chuť je usedlá až unavená, supermarketová, slabší třísloviny i kyselina, tenké a bez vzrušení. Zřejmě školené ve větším sudu (ne v bariku). Tipuju průmyslového výrobce a nákup v supermarketu, Barbera je vyšší liga, je jí plná huba. Hlasuju pro Barberu (celkové skore 11:5).
5. Ghemme 2005, Cascina Zoina
6. Morellino di Scansano 2010, Mantellassi
Ghemme je Nebbiolo (95%) školené 3 roky ve velkých sudech. Vůně jde až do přezrálých tónů a chuť taky, komplexní s výrazným ovocným projevem. Skutečně opečované a bohaté víno. Morellino je Sangiovese s 15% Cabernetu Sauvignon, podle výrobce 20 měsíců v bariku (ale mně to tedy časově nevychází, takže chyba v technických datech výrobce:o) Lehké, barikové, příjemné, ale proti Ghemme plošší. Volím Ghemme (jako skoro všichni).

7. Barolo 2005, Fratelli Borgogno
8. Ugolforte 2006, Brunello di Montalcino, San Giorgio
To už je docela dobrý souboj. Barolo boduje výraznou vůní a pěknou kyselinou. Má jen lehce tříslovin, vůně jde do květin a zralého ovoce, jen v chuti je ještě hrubé, nevyzrálé. Brunello je těžší váha, je hodně plné v chuti. Podle technických údajů zrálo rok v bariku a další dva roky v třicetihektolitrových sudech. Ve vůni zralé třešně, chuť má stopy oxidace (aby ne, po třech letech v sudech :o) ale je vzrušující, minerální a tříslovinová. Hodně vyzrálé a plné chutě. Volím Brunello (ale vyhrává Barolo 11:5).

Celkově Piemonte výrazně zvítězil, jen u mě to byla remíza (2:2) s pochybnostmi. Chianti a nejspíš i Morellino byly jednodušší vína, i v případě Morellina jsem měl podezření na výrobce zaměřeného spíš na supermarkety. Postavit taková vína proti poctivé ruční práci je trochu nefér (a Ghemme 2005 bylo opulentní, bohaté víno).


Po degustaci následovala volná zábava s dopíjením vzorků, a dr. Boido přinesl ještě tři piemontská bílá vína. Langhe Arneis 2010 (výrobce La Trava) i Gavi 2010 od Fratelli Borgogno mě hodně bavily, protože zábavně mísily jablíčkové oxidativní tóny se zřetelnou svěžestí (v případě Gavi až s jemnou bublinkou). Díky únavě z předchozího důkladného degustování červených mi trvalo dlouho, než jsem udělal závěr o delším ležení na kvasnicích. Tím spíš si tahle bílá vína budu muset koupit domů, abych si ten dohad ověřil…
Jen tak