Titulek zjednodušuje, ale přesnost je nudná! Dnes o středeční neformální soukromé degustaci v žižkovské vinotéce Le Caveau. Téma bylo těžko definovatelné, soukromý dovozce Michal Hocek přinesl šestici vín z rakouského Wachau a Kamptalu a Daniel Brož z Le Caveau dodal patero vín svého dvorního dodavatele Lamblina, od Aligoté až po dvě Chablis Grand Cru.
Bylo to příjemné srovnání, protože to nikdo nebral jako soutěž. Vstupné bylo buď víno nebo jídlo, takže se nám na stole sešly jahody, prosciutto, chleba a vařený chřest. Vařili jsme ho v páře a podávali s parmezánem. První várku jsme trochu uvařili, ale další dvě byly přesně trefené al dente – křupavé :o)
1. Gelber Muskateller Federspiel 2011 Loibner Rothenhof, Fink. Siilná muškátová ovocná aromatika ve vůni hrozí sladkostí, ale v chuti je víno lehké, suché, příjemně křupavé s pěknou kyselinou. Pod 6 EUR senzační poměr kvality a ceny.
2. Grüner Veltliner Federspiel 2011 Pichl Point, Bäuerl a 3. Riesling Federspiel 2011 Ritzling od stejného vinaře mě moc nezaujaly. Jednoduchá a příjemná vína, ale s podezřením na technologické nasměrování směrem k líbivosti a jednoduchosti.
4. Grüner Veltliner Federspiel 2011 Kräutles, Fink. Kořenitá odrůdová vůně, lehce zaprděná, ale příjemná. V chuti výrazně minerální, pepřovité, lehce ovocné a moc pěkné. 89-90 bodů/100.
5. Aligoté 2012, Lamblin. Tady zafungovalo nízké očekávání a příjemné překvapení. Kouřová vůně, nečekaně plná svěží šťavnatá chuť. Pěkná kyselina, středně dlouhé a nečekaně dospělé víno :o)
6. Chablis 2012, Lamblin. Základní Chablis slibuje dobrý ročník. Zase kouřový nos, v chuti slabší kyselina, tenčí tělo, jemné a ovocné.
7. Chablis Premier Cru Fourchaumes 2011, Lamblin. Ve vůni i v chuti pozůstatky ležení na kvasnicích. Jemné víno s výraznou kyselinou, minerální a plné.
8. Chablis Grand Cru Vaudesir 2011, Lamblin. Zavřené, s výraznou kyselinou a mineralitou, ale ještě nesladěné, neharmonické víno. Příliš brzy otevřené.
9. Chablis Grand Cru Vaudesir 2007, Lamblin. Rozporné víno, zpočátku ruší lahvová oxidace. Tak jsme to riskli a nechali ho provzdušnit v litrové karafě. Za chvíli se zřetelně zlepšilo, zesílilo, oxidace zůstala v podobě jablíčkových chutí, ale přibylo struktury a pevnosti. Poznámka: po dekantování 92 bodů/100.
10. Grüner Veltliner Smaragd 2010 Loibner Selection U, Fink. Nazrálá a kouřová vůně, pěkná kyselina, lehké, jemné a harmonické. Zase jsme ho dekantovali a zase se zlepšilo. Další vzorek s poznámkou 90+bodů/100. To už by mělo stačit na to, abych se o Finka začal zajímat :o)
11. Gobelsburger Riesling vom Urgestein 2011, výrobce jsem si nezapsal, asi Schloss Gobelsberg. V jinak svěží a kvasnicové vůni i barvy a laky, kvasnicové tóny jsou i v chuti. Svěží, harmonické víno, další vrchol večera.
Soukromě u mě zafungoval haló-efekt, víc jsem se soustředil na rakouská vína, kterým se věnuju teprve krátce. Nejsou okoukaná, baví mě novostí a často (obecně zdaleka ne vždy) výborným poměrem kvality a ceny. Rozhodně zkusím zjistit víc o vinařství Fink, všechna tři vína byla slibná a poctivě udělaná. U vín z Chablis mě bavil nový ročník 2012, včetně Aligoté. Premier Cru a Grand Cru z ročníku 2011 byla zajímavá, ale problematická pokud jde o správný čas k otevření. Doháněli jsme to v některých případech rychlou dekantací, ale asi by jim prospělo otevření s větším předstihem.
Byla to asi nejpříjemnější degustace, kterou jsem letos zažil, díky poklidné domácké atmosféře a setkání vín z tak různých regionů. Měl jsem dojem, že vína mají víc společného než rozdílného. Podobala se výraznou mineralitou a snahou o decentní harmonický projev i důrazem na spojení odrůdy s regionem původu. To mají asi Chablis i Wachau společné.