Už jsem tady o nich psal mnohokrát (třeba tady a tady nebo tady nebo taky tady :o), Ivana Vinonauta Dramlitsche jsem přezdil na Ryzlinkáře a dokonce jsme si před rokem střihli jednu degustaci společně. Tentokrát jsem mu vypomáhal s organizací pražské degustace nového ročníku 2012 v žižkovské vinotéce Le Caveau. Ve středu v Praze řádily tropy (Ivan odřídil degustaci s ručníkem kolem krku, horní foto), ale v degustační místnůstce v Le Caveau byl příjemný chládek. Z osmnácti vín bylo šestnáct ryzlinků. (O německé vinařské oblasti Mittelrhein je víc v předchozích odkazech.)

Začátek obstaral Toni Jost a jeho Kohout neboli základní ryzlink, suchý, minerální, lehký a jaksi málo závažný :o) S ohledem na panující vedro nebudu trápit čtenáře ani sebe podrobnými popisy osmnácti vín, vezmu to na přeskáčku a pokusím se něco zobecnit.

Stejně jako u moselských ryzlinků (uživatelé Komunitních bedýnek to znají z nového ročníku vinařství Karl Erbes) mají i ryzlinky ze středního Porýní výraznou kyselinu. Navíc je v Mittelrheinu vyrábějí o poznání sušší a nechávají tak vyniknout minerálním tónům v chuti. V čerstvě nalahvovaných vínech ročníku 2012 byla až brutální mineralita, která může rušit. Předpokládám, že se vína v několika měsících zharmonizují, asi jako když se kapela sehraje a novou skladbu se po několika zkouškách naučí, a že právě tyhle dvě silné složky dají vínům schopnost vyrovnat se s během času. Z prvních pěti ryzlinků (Toni Jost, Florian Weingart a Dr. Randolf Kauer) mě nejvíc bavil 2012 Matthias Weingarten Riesling Kabinett trocken od Weingarta, tomu bych věštil jasný komerční úspěch.

Když přišel šestý vzorek, o rok starší 2011 Kauer-Riesling Kabinett trocken (Dr. Kauer), bylo to jako když se v pravěké jeskyni poprvé rozsvítilo, přišel první dospělej kus. Vyladěná vůně i chuť, náznakově petrolej, vše kompaktní, lehké, suché a minerální (ale tentokrát ne přehnaně, naopak příjemně).

Weingut Lisa Bunn je první Vinonautův výlet mimo Mittelrhein a mimo ryzlinky. Vinařství sídlí v Niersteinu (Rheinhessen) a ústřední postavu jsem na pozvánce frivolně nazval rýnskou princeznou v reakci na to, že byla pro roky 2008-9 zvolená Královnou rheiessenského vína. Ze dvou burgund se mi víc líbila šedá, 2012 Grauburgunder. Popravdě je to za několik let první suché burgundské šedé, které mě doopravdy baví. Ovocné, lehké, svěží, lehce kořenité, nejsem vůbec objektivní, je to senzační :o) Zajímavé a výrazné byly i dva ryzlinky Lisy Bunn. 2012 Riesling von Rotliegenden s jemně kvasnicovou vůní i chutí, jednoduchý, čistý, lehký a přitažlivý, tipoval jsem další komerční trhák. Mátový 2012 Niersteiner Orbel Riesling trocken je extrémně zajímavé pití připomínající kořenitostí tonic. Nebudu to klasicky popisovat – s ginem by to byl gin-tonic! :o)))

Největší pecky pro mě byly dvě. 2012 Bopparder Hamm Feuerlay Riesling Spätlese trocken (Weingart) s tabákovým aroma plného popelníku a podobnou mineralitou v chuti, připomínající vína Dr. Hermanna z moselské vinice Erdener Treppchen. Kyselina ještě stahuje pusu, ale víno je ovocné, definované, vyhraněné. 2011 Bacharacher Kloster Fürstental Riesling Spätlese trocken (Dr. Randolf Kauer) je víno zestarých vinic s ohromnou vůní s pozůstatky ležení na kvasnicích a petrolejem, výrazně minerální chutí a štiplavou kořenitou dochutí. 2011 Steeger St. Jost Riesling Spätlese byl jako z jiného světa. Výborný, ale odjinud :o) Nasládlý, svěží a voňavý jako letní horská louka, lehké odpočinkové pití.

Utekli jsme před vedrem do studeného sklepa a ověřili jsme si, že ryzlink je výborné víno do vedra. Nízký alkohol a vysoká kyselina z něho dělají ideálního společníka do tropických dnů, ale bez minerality by to hrozilo sešupem do banálnosti a nudy. Uvidím časem, jak se naplní moje předpovědi ohledně ročníku a komerčního úspěchu jednotlivých vín. Budu držet palce, Ivane!