Čtvrtý den začal krásným počasím a já jsem na devátou objednaný do Chateau de Premeaux-Prissey, o kterém jsem už tady psal. Arnaud Pelletier, který má ve vinařství na starosti obchod, mě hned ve dveřích zaskočil otázkou, jestli chci ochutnat i ročník 2007 ze sudů. Myslím, že jsem vykulil oči a spadla mi čelist, tak to bylo nečekané, ale potom jsem se zatvářil nedbale, jakože v burgundských vinařstvích dostávám takové pozvání každý den.

Jdeme do sklepa, kde zrají vína v sudech, a ochutnáváme ze sudu všechna červená vína ročníku 2007. Základní Bourgogne Pinot Noir je podezřele živé a Arnaud vysvětluje, že je v polovině jablečno-mléčného kvašení. Hautes-Cotes de Nuits má mnohem méně tříslovin než měla 05 a je tak mnohem přístupnější, totéž platí i o Cote-de-Nuits Villages, má už výraznou vůni, je ovocné a svěží, ale plné a silné v chuti. Nulapětka měla možná překvapivější sílu, ale tohle se mi taky moc líbí. Nuits-Saint-Georges má trochu vyšší kyseliny, tam jablečno-mléčná fermentace neproběhla, ale je to už velmi noblesní víno. Pelletierovi taky nula sedmičku chválí, hrozny prý byly krásně vyzrálé a při selekci ve vinici byl malý odpad.

Potom přejdeme do degustační místnosti, ověřuju si, co už jsem tady napsal, totiž že Chateau de Premeaux prodává 90% produkce soukromým klientům, tedy přímo konzumentům, a jen 10% obchodníkům a restauracím. Ochutnáme i bílé Hautes-Cotes de Nuits s bio-certifikátem, s tenkou vůní, ale překvapivě bohatou chutí, a znovu červená ročníku 2006. Některá z nich byla nalahvována teprve před měsícem, jsou ještě velmi živá. Základní Bourgogne Rouge 06 je příjemné víno s nízkým obsahem taninů, Hautes-Cotes de Nuits jsem nechtěl kupovat, protože v roce 05 mělo nejvíc tříslovin, ale tentokrát je mnohem ovocnější a přístupnější.

Těšil jsem se na Cote-de-Nuits Villages, to jsem si z ročníku 05 oblíbil nejvíc, 06 možná nepůsobí tak robustně, má víc ovocných chutí a méně taninů, a je mnohem přístupnější, pitelnější. Arnaud říká, že si ho dává k rybám, udiveně namítnu, že jsem myslel, že ryba má plavat v šardonce a paní Pelletiérová souhlasí a odmítavě na syna mává rukou. Ona má ráda Puligny-Montrachet, říká na vysvětlenou Arnaud shovívavě. Nuits-St-Georges má zase spoustu paprikových a pepřových tónů, je to bohaté víno, ale zase mi přijde velmi přístupné a příjemné. Nuits-St-Georges Premier Cru „Clos des Argilliéres“ má mohutný nástup vůně, je to animální a koncentrované víno, Arnaud Pelletier ho doporučuje k houbám.

Můj celkový dojem je překvapivě ten, že vína 06 i 07 z Chateau de Premeaux budou příjemnější a pitelnější, než předchůdce 05. Budu si to muset překontrolovat až doma, protože až na jednu vyjímku Chateau všechny nulapětky prodalo.

Na závěr dostávám ochutnat Ratafii, patnáctiprocentní likér z hroznové šťávy a brandy, voní to trochu jako lékárna a ne docela příjemně, ale chuť je příjemná slaďoučká a lehká, hned žádám tři pro ženu a směju se Arnaudovi, že to je zřejmě jeho miláček, když si dal na etiketu svoje jméno. Nadšeně souhlasí a dodává, že 90% konzumentů Ratafie jsou ženy.

Bylo to nesmírně příjemné dopoledne, nakoupil jsem 6 kartónů vína, ale návrat na dopolední slunce byl drtivý, nějak na to ranní degustování nejsem zvyklý. Ne že by se mi to už přejedlo, ale v jedenáct hodin ráno na slunci mě rozbolela hlava a na hodinku jsem si musel lehnout. Oběd jsem vynechal, ale odpolední program jsem bohužel nezrušil, což byla chyba. Na odpoledne jsem měl domluvenou návštěvu vinařství v Maconu, ale cloumala mnou horečka a žaludeční nevolnost, v puse jsem měl chřipkovo-antibiotikovou hořkou chuť, do toho třicetistupňová horka, hostiteli byla moje návštěva očividně nevhod, zpátky jsem jel dočista zničený a přemýšlel o tom, že si výlet o pár dnů zkrátím.

Konečně mi došlo, že ranní indispozice nebyla ze slunce, ale že jsem docela slušně nemocný. Ale cestou jsem náhodou našel dvě vína, která mám rád – Saint-Véran 06 z Cave des Grands Crus Blancs (nenápadné příjemné víno, které asi nebude bodovat na soutěžích, ale neznudí vás ani když je budete pít celý večer, vozím si ho z každého výletu do Burgundska, přestože stojí pár Euro) a Lištičky – Renardes z Chateau de Chamirey, a dozvídám se i drby o tom, proč už Devillardovi neprodávají vína přes Maison Antonin Rodet. Aspoň něco.

Pátý den je učebnicový příklad frustrace, jsem v Beaune, mám rád víno a nechutná mi, nemůžu ochutnávat. Nebo taky představa pekla. Ke snídani byl suchý croissant a kousek bagety, k obědu zkouším suchý koláč z boulangerie. Už čtvrtý den mám žaludeční potíže, už druhý den nejím – říct, že to přišlo nevhod by byl eufemismus. Marně přemýšlím, co jsem kde snědl, protože podle příznaků je to zřejmá potravinová nákaza, ale dopátral jsem se jen bagety u pumpy odpoledne při příjezdu. A to jsem se kolikrát posmíval mojí mamince, že si na zájezd do Paříže veze s sebou i kafe a nedá si nikde ani bagetu (vždyť je to tam všechno tak drahý, říkala) – možná na tom něco je, příště bych si měl vézt všechno jídlo s sebou?

Ne že by moje degustační dovednosti byly bůhvíjak veliké, ale když z nich odečtete ještě tři čtvrtiny a přidáte horečku, je lepší zůstat v posteli.

V poledne jsem se zkoušel probrat v Aloxe-Cortonu na náměstí Cortonem Grand Cru 2004 od Maurice Chapuise, vinotékař mě lákal na jiný Corton 2005, ale vzdal jsem to.

Chutnalo to jako víno, ale žádný zážitek jsem z toho neměl.

V Savigny-les-Beaune jsou v sobotu a v neděli otevřené sklepy, za tři Eura si koupíte skleničku a na deseti místech s ní můžete ochutnat víno, pečivo a jiné místní výrobky, ale jen jsem se tak pocoural kolem zámku a odjel, dnes to nepůjde. A to mám odpoledne domluvenou schůzku v Gevrey-Chambertinu …

Tak jsem se jen projel ze Savigny do Pernardu (a zjistil, že vinice Vergelesses vypadá jako malý Corton), v Pernardu jsem zjistil, že restaurant Le Charlemagne se už na parkovišti nepyšní Michelinovou hvězdou, napjatě pozoroval Japonce, jak při procházce klikatými uličkami Pernardu vše nepřetržitě natáčejí na videokameru, a obloukem obešel otevřená vrata Domaine Pavelot, kam bych někdy rád zašel, ale dnes není vhodný den.

Odpoledne jsem se vzchopil a na třetí dojel na návštěvu do Gevrey-Chambertinu k panu Guillardovi, o kterém jsem už tady psal. Michel Guillard je velký pohodář, ve vytahaném svetru a bačkorách popadne skleničku a žene mě do sklepa, snažím se nepomáhat si rukama při konverzaci, z čehož hostitel nabývá dojmu, že mluvím francouzsky. Při předchozích, neohlášených návštěvách mi vždy dal ochutnat jen jeden vzorek, prodal pár lahví a vypakoval mě, tentokrát mám v ruce kompletní ceník a ochutnáváme je trochu podrobněji.

Naštěstí si už nepamatuje na moji návštěvu v roce 2006. Tehdy jsem se přes tlumočníka ptal na nějaké složitosti kolem obsahu taninů v jeho Gevrey-Chambertinu 2003 Vieilles Vignes. Pan Guillard si ze mě dělal legraci a složitostmi se nechtěl zabývat. Vůbec mám z několika rozhovorů s burgundskými vinaři dojem, že nesdílejí zálibu českých fanoušků vína v diskutování složitých teoretických problémů.

Mezi řečí se dozvídám, že má zákazníka z Prahy, jezdí si k němu dvakrát do roka pro víno jeden ze čtyř českých členů společnosti Chevalliers du Tastevin. Ovšem já takovéhle doporučení nepotřebuju a když dojde na můj oblíbený Gevrey-Chambertin 04 Vieilles Vignes, jsem doma. Ochutnáme i jedno Premier Cru, ale upřímně řečeno, přestože je koncentrovanější a výraznější, předchozí víno je moje láska.

Nakonec kupuju třicet lahví jeho Villages a Premiers Crus a dozvídám se, proč už nemá nic z ročníku 2005 – vykoupili ho Američani! O amerických a japonských obchodnících skupujících burgundský ročník 2005 jsem slyšel ještě několikrát a jsem zvědavý, zda v Čechách taky uvidím v nabídce obchodníků ročník 2005 a ne jen 2001 a 2004. Mnu si ruce, že ještě pár krabic nulapětek mám, protože až ho Američani začnou prodávat, nulapětka se stane nedostupnou záležitostí.

Nakonec zajíždím do Auxey-Duresses vyzvednout si dalších 36 lahví červeného do Domaine Roy Fréres. Přestože je sobota večer, Vincent Roy mě ještě zve do sklepa, jestli prý chci ochutnat ze sudu ročník 2007? No to je otázka, chce se papež modlit? Víno je tvrdé, plné kyselin, úplně jiné než ročník 2006, který jsem předevčírem ochutnával z lahve, a tak se dozvídám, že malolaktická fermentace neproběhla a už ani neproběhne. Pokud jsem byl tyhle záležitosti s mou neexistující francouzštinou schopen pochopit, v zásadě bílá i červená vína procházejí malolaktickou fermentací, ale pokud fermentace neproběhne samovolně, nechají to být. Včera jsem podobné vysvětlení vyslechl dvakrát. Ani tomu neříkají biodynamika…

Příště seriál o jedné cestě do Burgundska skončí. Zavedu vás na Víkend otevřených sklepů do Savigny-lés-Beaune. A pokud jste se ještě nepřihlásili na Košt vína ze Skleničky, jukněte se, doplnil jsem jedno víno do seznamu.