V úterním sicilském počasí se mi konečně přestalo stýskat po Toskánsku. Dolce vita v Toskánsku je sice něco jiného než dolce vita v Čechách (vysmátí poslanci a politici všeho druhu by to asi potvrdili), ale nejdelší zima podle mojí paměti je fuč! Díky celodennímu vedru jsem oželel i toskánské víno a vytáhl ze sklepa zmíněné víno jako vzpomínku na lepší časy.

Jak tady většinou píšu o vínech objevených při návštěvách vinařství a setkáních s vinaři, tohle je jiný případ. Koupil jsem ho kdysi ve vesnické vinotéce v Morey. Jenže to je panečku vinotéka, autentická! Podobně jako obec Morey si zhruba před sto lety vypůjčila název (tehdy) nejslavnější místní vinice a přejmenovala se na Morey-Saint-Denis, tak místní vinotéku provozují společně nejvýznamnější místní vinaři a prodávají tam skutečně reprezentativní výběr místních vín. Morey-Saint-Denis je, pokud jde o proslulost, daleko za rytířským Gevrey, elegantním Chambolle nebo kultovním Vosne, ale ta nenápadná vinotéka na kraji náměstí je skutečně senzační a doporučuju ji každému poutníkovi za Pinoty. Celá nabídka je taková, že dokáže náhodného zbloudilce jako mávnutím proutku transformovat ve fanouška místních Pinotů.

Původní obavy ze stárnutí vína se mi nepotvrdily. Ultra-tradiční burgundská etiketa jako z laserové tiskárny. Ve skleničce pak světlá a srandovně nahnědlá barva přiznává starší ročník. Komplexní kompotovaná pinotová vůně :o) jakože se z ní jednotlivé složky těžko separují. Švestky a les, snad i lékořice, které se obvykle při popisu vyhýbám. O několik hodin později jde vůně výrazně do sušených švestek a minerálních tónů. V chuti suché, se zkrocenou kyselinou, rafinovanou kořenitou štiplavostí, švestkově kompotové a nezdolně dlouhé. 13,5% alkoholu. Lehké, ale chuťově poměrně koncentrované. Jediná výhrada by mohla jít za příliš jemnou kyselinou, mám ji u Pinotu radši výraznější, ale tady je všechno včetně kyseliny zjemnělé a (paradoxně k té lehkosti) koncentrované. Díky koncentraci působilo první napití až sladce. Dobrá kombinace sudů, ve vůni i v chuti je znát dřevo. Citlivě použité, až úplně nakonec mě napadlo se na to soustředit, přestože mírně štiplavý závěr chuti k tomu ukazoval. Díky sudu má ještě pár roků před sebou. Žádné lidové pití, stálo před pěti lety těsně pod 30 EUR.