Dnes jsem chtěl psát o další dvojité ochutnávce, ale víno, kvůli kterému jsem to vše podnikal, André 2005 pozdní sběr od Znovínu, se mi tak strašně nelíbilo, že změním téma. Dostal jsem na ně velké doporučení a běžel jsem si ho honem koupit, ale nezískalo si mě, nepochopil jsem ho, nevím… To víno vyhrálo s 92 body (ze 100) v kategorii červených vín mezinárodní soutěž VINO FORUM 2007 ve slovenské Modře, jistě někomu bude chutnat, ale mně nechutnalo. Budiž to p.t. čtenářům i vodítkem, pokud toto víno znáte a líbí se vám, pravděpodobně se vám naopak nebudou líbit jiná vína, která tady doporučím.

Klik! Využiji tedy získaného místa a času k doporučení vína, které jsem si opravdu oblíbil, „Frankovky z Bořetic“ 2002 od bořetické firmy Stapleton & Springer. Píšu to tak obmyslně, protože to je nejspíš důležité – to víno není frankovka, ale „Frankovka z Bořetic,“ směs Frankovky (85%) a Svatovavřineckého, a firma Stapleton – Springer (jestli tomu dobře rozumím) není vinařství, ale distributor vín, vyrobených moravským vinařem Jaroslavem Springerem. A pro zajímavost, Craig Stapleton je bývalý americký velvyslanec v Čechách, později povýšený na velvyslance v Paříži. (Myslím, že o tom jednou mluvil Martin Stropnický, že jsou velvyslanecké posty, které se považují za odměnu, například Řím, já bych za ni považoval i Paříž…)

Úplně první víno s etiketou Stapleton & Springer jsem si odnesl na jaře 2006 z degustace znovínských vín (ha! – zase ten Znovín!), kde jsem si nic nevybral, a abych neodešel s prázdnou, koupil jsem si Modrý Portugal z Bořetic. Na první pohled mě zaujal design celé láhve, barevné sladění, a celý dojem byl korunován ve chvíli, kdy jsem Portugal otevřel a nalil do sklenky – z lahve teklo víno temné jako sražená krev, ten dojem byl skutečně mohutný, až jsem se lekl – to má být Portugal, který jsem do té doby znal jako řídké, světlé víno? Nevím, zda si adjustáž dělali v Bořeticích sami, ale klidně bych věřil, že je to dílo geniálního sochaře-designéra, ta láhev jako černý monolit s jednoduchou etiketou, sladění s temnou barvou vína… Obvykle se nezblázním z adjustáže, ale tady je to na pět skleniček z pěti možných, kdybych chtěl bodovat! Jestli se vám bořetické láhve taky tak líbí, napište mi do komentářů.

Podobně je to s touto Frankovkou, za barvu vína bych dal pět skleniček z 5 možných. Plná, tmavá, nazrálá, nevídaná barva. Podle vůně bych hádal, že hrozny vyzrály v jiné zeměpisné oblasti, vůně je elegantní a zralá, s tóny lékořice, švestek, ostružin a koření. Jemný závan kouře. Chuť je jemná a krásně vyvážená, působí teple s příjemně plně. Alkohol neruší, víno pobízí k dalšímu napití. Krása! Ani se mi to nechce psát, stála 200 Kč, a byla to dobrá koupě.

Když jsem před rokem rozmýšlel, co pošlu do Švýcarska jako dárek člověku, s kterým jsem strávil tři dny dovolené v Burgundsku, vybral jsem tuto Frankovku jako ukázku vína z typické domácí odrůdy, vytvořeného s netypickou elegancí.

Možná je to vyšším zbytkovým cukrem v alsaských ryzlincích, že si na ně teď v zimě vzpomenu častěji. Při shromažďování podkladů k tomuto textu jsem zjistil, že počátky tohoto rodinného podniku sahají do roku… 1698 – tak od těch už se dá koupit starší ryzlink!

V současné podobě vinařství funguje od roku 1959, kdy se François Sipp, vinař z Ribeauvillé, oženil s Marií Louisou Mack z Hunawihru. V dnešní době vedou podnik jejich děti. Hospodaří na 20 hektarech v okolí Hunawihru a Ribeauvillé, mají vinice na tamních Grands Crus Rosacker a Osterberg. Praktikuje se redukce úrody, lisují se celé hrozny v pneumatickém lisu. Mošt kvasí za řízené teploty v moderním zařízení. Další podrobnosti si už z květnové návštěvy v tomto podniku nevybavuji. Na horním obrázku vstup do vinařství.

Vybavuji si jen zamračené dopoledne s těžkými dešťovými mraky, mrholením a přeháňkami – typické počasí ve francouzských vinařských oblastech, pocit stoprocentní vlhkosti. Druhá obvyklá podoba počasí bývá naopak vedro s ostrým slunečním svitem – ale to jsem už v Hunawihru nezažil. Na horním obrázku je pohled z hlavní silnice na hunawihrský kostel – stejný pohled najdete na etiketách. Všechny dnešní fotky neoznačené panem Skleničkou pocházejí z webu Domaine Sipp Mack.

Barva vína je teple citronová žlutá, plnější, se zlatavými pablesky. Z tradiční alsaské sklenky vane typická koncentrovaná a nazrálá ryzlinková vůně (lípa, med). Z bordeauxského tulipánu sen šíleného chemikáře – naprosto nesmyslná chemická vůně. Po chvíli se i z tulipánu vymíchá hluboká medová vůně, ale stále ještě hodně odlišná od prvního dojmu z alsaské sklenky.

Chuť (stále ještě z tulipánovité sklenky) je jemná lučně medová s potlačenými kyselinami. Odhaduju, že se bude líbit ženám, ale ani já nejsem imunní. 13% alkoholu zpočátku není cítit, vše je harmonicky spojeno do jednoho dojmu. Při ochutnávání z alsaské sklenky je cítit víc kyseliny i výrazný minerální podtón – dnes hlasuji pro tradiční alsaské sklo! Zbytkový cukr je vyšší (dodatečně jsem zjistil, že 15 gramů/litr), ale nevadí ani mně, vyznavači suchých vín. Na dně poslední sklenky vločky depotu. Žádné benzinové vůně ani chutě.

Zkoušel jsem i třetí typ sklenky – z kulovité sklenky o obsahu 6 dl jde striktně medová vůně a harmonická chuť s výraznějšími kyselinami, než z alsaské sklenky. Chuť je vyváženější, než z burgundského tulipánu. Mé představě o tom, jak má vonět a chutnat uleželý alsaský ryzlink nejlíp odpovídají dojmy z alsaské sklenky. Na obrázcích nahoře i dole zimní vinice v Hunawihru…

Při nákupu ve vinařství (po podrobné ochutnávce několika dalších vín) víno stálo 9,80 €. Výborná koupě, užil jsem si každou kapku! Až při sepisování tohoto spisku jsem se dočetl, ročník 2002 zřejmě přál hunawihrským ryzlinkům – v Guide Hatchette 2006 dostal jejich Riesling Grand Cru Osterberg 2002 2 hvězdičky (ze 3 možných), a že právě dnešní ryzlink získal zlatou medaili na desátém ročníku (2007) soutěže „Riesling du Monde“ ve Strassbourgu. U jiného vína bych měl nutkání vtipkovat o zavádějícím označení „Réserve Personnelle“ na etiketě, protože ten text nemá oporu ve francouzském vinařském zákoně a zhola nic neznamená, ale u takto povedeného vína bych snesl na etiketě i Mickey Mouse. A abych předešel dotazům JČ z J.Svahu, rovnou dodám, že mám už jen jednu láhev a tu neprodám!