Naposledy v Puligny jsem bydlel pár kroků od vinařství, ve stejné ulici. Nedalo mi to a zavolal jsem tam, jestli by ubohému turistovi neprodali pár lahví. Že neprodali, že jsou vyprodaní. Tak jsem tohle víno, původně za cca 25 EUR, musel koupit ve vinotéce v Beaune za 30. Vysvětlení nabízí stará ročenka (2006) časopisu La Revue du Vin de France, která klasifikuje vinařství dvěma hvězdičkama. Tři hvězdičky dostaly v Cote-de-Beaune jen tři výrobci. To se jim to potom píská :o)))

S jedenácti hektary vinic a roční produkcí kolem 60.000 lahví patří v Burgundsku k středně velkým podnikům. Dvě třetiny produkce jsou bílá vína, zbytek červená. Od ročníku 2010 se bratři Jacques a Francois rozdělili a založili si vlastní podniky. Zřejmě sídlí na stejném místě jako dříve, jen odděleni silnicí. Snad tedy budu mít dvojnásobnou šanci na návštěvu vinařství, až se příště vypravím do Burgund. Místo veřejného přemítání o tom, k čemu je dobré rozdělit podnik s tak prestižním postavením se podívejme na víno…

Puligny-Montrachet 2006, Louis Carillon et Fils

Světle žlutá, dokonale čirá barva. Ve vůni jemně ovoce, výrazněji jablíčka, barik, náznakem koření (hřebíček). V chuti výrazná kyselina, středně plné tělo s citrusovým ovocným projevem, mineralitou a barikovým závěrem. Velmi dlouhé. I přes silnou kyselinu, poplatnou nevydařenému ročníku 2006, je chuť výborně sladěná, kompaktní, včetně hodně výrazných barikových tónů. Celkový dojem ukazuje na spíš tradiční zpracování s delším ležením na kvasničních kalech v barikovém sudě. Na rozdíl od včerejšího St. Aubinu Oliviera Leflaiva víno ještě nepůsobí unaveně a zdá se být na vrcholu sil. Soukromě mám rád burgundské šardonky svěžejší a jiskrnější, takže i toto víno bych doporučil brzo vypít, ale k žádnému opomenutí zatím nedošlo a víno se drží v čase líp, než St. Aubin z (taky dvouhvězdičkového pulignyského) vinařství Olivier Leflaive. Plné, silné, výrazné víno.