Zweigeltrebe 2009, Antonín Uher, Lanžhot

Žiju teď zdravě, jím ovoce a zeleninu, chodím po Kokořínsku, spím pod širákem a pálím s dětma čarodějnice (aspoň o prvomájovém víkendu jsem to tak dělal). Můj vietnamský zelinář už prodává okurky – nakládačky. Pravidelní čtenáři blogu už dávno vědí, že nakládačky jsou nejlepší na salát! (Naučil jsem se to před deseti lety v lednu v Egyptě, ale můj tatínek, agronom, se mi smál, že to je jen tím, že jsou okurky podtržené, tedy sklizené předčasně.) Každopádně jsem si o modrém prvomájovém pondělku k těm sezónně nepravděpodobným vietnamským nakládačkám dal lanžhotský Cvagl, přesněji Zweigeltrebe 2009 od Antonína Uhra.
Antonín Uher 7000

Našel jsem si ho na tvrdonickém koštu (poznámky jsou tady). Tehdy jsem o něm napsal jen stručně, že měl výraznou kyselinu až do kyselého bonpari, višňovo-třešňovou. Bylo to jedno z vín, kvůli kterým jsem hned v neděli ráno zapnul notebook a gůgloval jejich výrobce. V Lanžhotě je nejen přebartošováno, ale i přeuhrováno, takže jsem výrobce našel až na několikátý pokus. Malovinař, jen pár desítek litrů. Hrozny pocházejí z Tvrdonic, dostal je od bratra, který má v Tvrdonicích vinařství.

Antonín Uher má malý sklep v lanžhotském rodinném domku. O dva měsíce později mi věnoval čas a dal mi ochutnat necelou dvacítku vín. Všechna pěkně odrůdově čistá, čitelná, ale stále mě nějvíc zaujal tenhle Zweigelt.

7091 Zweigelt 09 Uher
Má příjemně rudou, ale čistou a průhlednou barvu. Ve vůni by naslepo hrozila záměna s Pinotem – vůně je hodně výrazná, až griotková, s výrazným alkoholem a minerálním podtónem. V chuti jsou výrazné kyseliny, pan Uher potvrdil můj dohad už z tvrdonické výstavy, že neproběhlo jablečno-mléčné kvašení (pro nízkou teplotu ve sklepě). Jak jsem zastáncem MLF, tomuhle vínu to dodává další rozměr, výraznou ovocnost (a podle chuti si ho už s Pinotem nespletete). Ve studeném sklepě, při ochutnávce ze sudu, se kyseliny prosazují až příliš výrazně, při pokojové teplotě (s ohřátým a provzdušněným vínem) jsou klidnější a určitě neruší. V chuti višně, jazyk trochu tuhne tříslovinami, ale víno je svěže ovocné, šťavnaté, hladké jako ovocná šťáva a vůbec nevadí, že je ještě tak mladé.
Rozumím dobře tomu, že se podobná vína nevyskytují v supermarketech, ale co bych dal za to, kdyby se takové víno dalo běžně koupit aspoň ve vinotéce! Tohoto Zweigeltu zbývá už jen pár litrů, takže vám neporadím, kde ho získat. Ale jestli vstanete od počítače a vyrazíte v sobotu na některý z moravských vesnických koštů (seznam je tady), skoro jistě si tam pro sebe najdete jiné, podobně dobré víno. Nejspíš vás uhrane jako mě tenhle Zweigelt (a předtím několik dalších), nebo vás okouzlí krajina, lidi, setkání s vinařem. A možná nakonec zjistíte, že víno, které vám tak zachutnalo, je levnější než to profláknuté Tempranillo z Lídlu.