Vítejte v Klubu Zmoklého psa!

Minulou sobotu jsem se cestou z Pálavy krátce zastavil na hrušeckých otevřených sklepech. Jen abych se pozdravil se dvěma čtenáři a absolvoval rychlou degustaci ve sklepě u Richarda Tichého.

O něm jsem tady psal už několikrát – o tom, že byl dvakrát za sebou třetí na Vinaři roku, že jsem měl jeho rýňáky v Komunitních bedýnkách (taky Rulandské šedé a Pálavu), že nechává vína dlouho ležet na kvasnicích a vůbec je lahvuje a prodává dlouho po sklizni (v tomhle ohledu mi imponuje, že když mluví o tom, proč lisoval v dubnu nebo lahvoval po dvou letech, nikdy neuvádí jako důvod, že potřeboval nějakou nádobu na víno vyprázdnit pro další ročník a podobné provozní starosti, ale důvody jsou vždycky spjaté jen s vínem samým). Popravdě taky sleduju nedůvěřivě jeho směřování k vysokým přívlastkům, ale narychlo v sobotu ve sklepě mně ani Chardonnay, ani Rulandské modré, oboje ve výběru z hroznů, nepřišly přespříliš tělnaté, barokní nebo přetěžkané. Uvidím, jak se projeví, až si otevřu celou lahev a budu víno i polykat. To jsem v sobotu v Hruškách nemohl, hned poté jsem sedl do auta a řídil do Prahy.
Zweigeltrebe 2009 PS, Hastrmany, Ing. Richard Tichý
Jedno víno mě přitahovalo nejvíc, Zweigeltrebe 2009. Vinař jemně varoval, že je „trochu živočišné.“ Přivoněl jsem a s omluvným úsměvem jsem komentoval, že není jen trochu živočišné – to voní jako zmoklej pes! Bylo to i v chuti, plnější zweigelt s výraznými animálními tóny.
Jasně, já vím, že k popisu vína se nemají používat výrazy s negativní nebo dokonce hanlivou konotací. Vinař na víně pracoval obvykle déle než jeden rok a nesluší se víno shazovat ledabylou volbou slov. Ale ten zmoklej pes seděl. Před dvanácti roky jsem koupil dům, kde předchozí majitelé měli vlčáka, a ten roh na chodbě, kde vlčák přebýval, byl cítit ještě po dvou letech, i když jsem chodbu vydrhnul a vymaloval. Věřte mi, že vím přesně, jak voní zmoklej vlčák. Na druhou stranu mám pro podobné odchylky od normy zvýšenou toleranci – nemám rád jednostrunná vína, nesená jedinou vlastností, ale pokud je chuť vyvážená z více vlastností, přejdu bez výhrad i octovky nebo animální projevy.
Nakonec jsem pár vín koupil na podrobnější domácí zkoumání, taky zweigelt. Vinař to komentoval slovy „Vítejte v Klubu Zmoklého psa!“ (Poznámku o mokrém psovi asi neslyšeli ve sklepě poprvé.) To víno prý konzumenty rozděluje – buď se jim hodně líbí, nebo ho nesnáší, nic mezi tím.
Doma mě čekalo překvapení – koupená lahev byla z pohledu příznivců/odpůrců animálních aromat naprosto korektní! No bylo to na reklamaci :o) Zweigelt byl v barvě temně fialově neprůhledný, nejspíš díky delší maceraci na slupkách. Ve vůni višńový a pecičkový, ale ani stopa po psích smrádcích. Vůně je koncentrovaná se zemitým podtónem, ale bez animálních tónů. Podobně je to v chuti, koncentrované, sametově tříslovinové po sudu, hladké, plné, višńové, trochu naleželé (tady možná nalézám malou podobnost s očekávanou animálností), ale po zmoklém psu ani stopy :o) Suché, 12,5% alkoholu, přitažlivě pitelné. Líp se pije mírně podchlazené než ohřáté na večerně letní teplotu.
Buď je to následek statistiky čili rozdílného vývoje jednotlivých lahví (nevím, kdy Tichý víno lahvoval, ale moc dávno to nejspíš nebylo), nebo jsem náhodou natrefil na propustnější korek, přes který animální aromata vyvětraly jako v karafě. Kdybych to tušil, byl bych koupil víc lahví – zkoumat tak výrazné odlišnosti by byla nejlepší zábava! Pokud to chcete vyzkoušet sami, můžu jen doporučit. Podle koncentrace a sametových tříslovin hádám, že dvě lahve vydrží otevřené v chladničce několik dní bez toho, aby aromatické vlastnosti degradovaly.