Je jen pár akcí, na kterých jsem byl za necelé tři roky trvání Skleničkova webu už třikrát, na třetí vydání Markuzziho galadegustace v Obecňáku jsem se moc těšil. Na rozdíl od loňska, kdy jsem se snažil o co největší záběr, jsem to pojal spíš společensky. I když jsem si doma nepročetl loňské a předloňské zápisky, na místě se vzpomínky vyrojily a mohl jsem postupovat popaměti. Navzdory radám ostatních jsem ochutnával z nabídky vinařství jen to nejvýznamější a nemusel se tak lopotně vyrovnávat s občas vyšším obsahem alkoholu v italských červených vínech.

Oproti loňsku přibyla dvě vinařství z italského severu, vyzkoušel jsem několik Sauvignonů, ale z bílých vín mě nejvíc bavilo ovocné Gavi di Gavi 2009 z piemontského vinařství Villa Sparina. Líbil se mi i Gewurztraminer 2009 z vinařského družstva Colterenzio. Tramín s medovou vůní, dobrou kyselinou, plnou chutí a překvapivě suchý. Od Colterenzia jsem byl zvědavý na elitní Pinot Nero Villa Nigra 2006 (úžasně sametový, jemný, barikovaný) a mohl bych opsat, co jsem o něm napsal před dvěma lety, totiž že za podobné peníze se srovnatelný Pinot v Čechách nekoupí. Sedm stovek (ceníkových 696 Kč) je hodně a tenhle Pinot má úplně jiný styl, než mají burgundské Pinoty, ale podobná jemnost za ty peníze nebývá k sehnání.

Počet návštěvníků byl menší než loni a předloni, což prospělo pohodlí příchozích i atmosféře. Největší nával byl na malém podiu na konci sálu, kde vládlo Barolo. Tady jsem to vzdal a Barolo Enrico VI 1999 (Cordero di Montezemolo) si vychutnával jako dárek a oslavu vína, bez pokusů o kritickou analýzu a taky bez poznámek. I u Barola Sori Ginestra 2006 mám místo poznámek jen povzdech: Krása.

Překvapilo mě, že z přímého porovnání dvou supertoskánců vinařství Castello di Verrazzano (Sassello 2006 a Bottiglia Particolare 2006) vyšel (pro mě) vítězně ten levnější, Bottiglia Particolare, směs Sangiovese a Cabernetu Sauvignon. Překvapil jemňoučký Syrah 2006 od toskánského Fontodi. Další překvapení, Rosso di Montalcino 2007 od toskánského Lisini. Když popíšu vůni jako rozkvašené višně nebo švestky, nezní to vůbec sexy, ale vůně byla zajímavá a víno se mi líbilo.

Zase bych mohl opisovat, co jsem loni a předloni napsal o kampánském Montevetranu. Úžasné komplexní víno z (typicky italské) směsi odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot a Aglianico Taurasi, jen letos působilo ještě trochu uzavřeně. (Než bych sám od sebe opisoval, přečtěte si předchozí reporty. Některá vína a některá vinařství si prostě drží svoji lajnu a přes exoticky vypadající složení cuvée a rozdíly v počasí v jednotlivých rocích si drží svou kvalitu.)

Přesně to samé by se dalo napsat o sicilském vinařství Palari. Nadchli mě už loni a předloni a letos by v mé soukromé soutěži vyhráli. Rosso del Soprano 2006 voní ovocně a parfémově, v chuti dominují lesní plody a štípe alkohol, ale během pár minut ve skleničce a intenzivním vymíchání mizí alkohol i parfémová chemie chuť se mění na krásně ovocnou. Nádhera! Jejich nejdražším vínem je Santa.Né, bordeauxská směs odrůd (Merlot, CS, Cabernet Franc, Petit Verdot) z předfyloxerové vinice. V chuti malinový džem a znatelný alkohol, který po vymíchání opět zmizí, víno se ve skleničce rychle mění, vyhlazuje a zůstane likérová chuť. Pro mě by nejlepším vínem ze tří představovaných (a možná celého koštu) bylo Faro Palari 2006, u kterého mám jen poznámku dokonalý!

Namísto hlubokomyslného závěru dodám jen banální poznámku: večer jsme si doma otevřeli moje oblíbené Le Volte 2005, třetí víno z toskánské Ornellaie. Po všech italských peckách v Obecňáku nám přišlo jaksi … nedovařené? … a zůstalo nedopité.