Tramín červený 2009, Miroslav Dohnal, Hlohovec

Hlohovec, ležící na kraji Valtic směrem na Lednici, jsem do nedávna vůbec neznal. Až tenhle tramín mě donutil hledat na mapě, kde že to ten Hlohovec vlastně je. Víno jsem objevil na tvrdonickém koštu a napsal jsem o něm tady stručně: „Krásnou voňavku předváděl tramín VzH od Miroslava Dohnala z Hlohovce, s typickým kořeněným závěrem chuti, koncentrované a jemné víno.“
M Dohnal

Jak jsem bordelář, tak teď nemůžu najít svoje zápisky z tvrdonského koštu, jen jsem si do počítače poznamenal, že tramín dostal 89 bodů. Hned další ráno jsem totiž vzal svoje poznámky a katalog výstavy a začal gůglovat výrobce vín, která mě nejvíc zaujala. S jedním z nich jsem se domluvil tak rychle, že jsem si už před polednem odvážel dvě jeho vína, bez etiket je mohli ochutnat abonenti posledních Komunitních Bedýnek. Původně jsem chtěl do Bedýnek dát i tenhle tramín, ale zalekl jsem se toho, že jde o mladé víno s vyšším zbytkovým cukrem a nesířené, takže po týdnu drncání v poštovním balíku by se mohlo samovolně rozkvasit. Tak jsem si ho nakonec ulakomil pro sebe.
Tramín červený 2009 M Dohnal
Víno má sytou zlatožlutou barvu s narůžovělým tónem a typickou tramínovou vůni s růžemi a bylinkovým čajem. Vůně je spíš těžší a sugeruje očekávání sladké chuti. Ta se dostavuje, díky nízkým kyselinám působí zbytkový cukr o to silnějším dojmem. Kořeněný závěr chuti zůstává viset na patře dlouho po polknutí. Víno působí hodně extraktivně, olejovitě a překvapivě elegantně a jemně. Vzhledem k mládí bych čekal větší divočinu. Zřejmě bude citlivé na teplotu podávání. Mně chutná líp podchlazené a po zahřátí na pokojovou teplotu působí mdle.
Ještě poznámku k vysokému přívlastku: výrobce je malovinař a vína vyrobil jen několik desítek litrů, takže víno nenechal zatřídit. Přívlastek „výběr z hroznů“ je jen orientační pro pořadatele tvrdonické výstavy. A jestli se mi chystáte vynadat, že píšu o vínech, která si nemůžete koupit, tak jen do toho. Dělám to schválně a tak trochu manifestačně : píšu o vínech, která mám rád, a supermarketový střední proud k nim už dlouho nepatří. To není nic proti supermarketům, ale vína soukromě objevovaná na koštech a v soukromých sklepích malovýrobců se mi ve skleničce odměňují víc než ta běžně dostupná v samoobsluhách, a víno, jehož výrobce znám osobně, byť jen z letmého setkání, mi tak nějak jinak chutná…
Tento týden ještě půjdou complete and unabridged (úplné a nezkrácené 🙂 poznámky z víkendového klentnického koštu (proč tam nebylo žádné rulandské modré?) a chystám i odhalení vín z Komunitních Bedýnek – honem dopíjejte, abyste mohli číst!