Minulý týden jsem měl radost, že blog začal fungovat nejen jako internetový deníček. Jednak jsme měli na živém Skleničkování s Ivanem Dramlitschem plno, jednak mě jeden z čtenářů přizval ke společné cestě na košt na Znojemsko. Původně nás mělo jet asi šest, ale nakonec jsme v sobotu ráno sešli jen čtyři s plánem, že se podělíme o náklady na dopravu a hned večer se zase necháme odvézt do Prahy.

Tasovická výstava vín se koná v sousedních Hodonicích (mají tam větší kulturák) a začala v sobotu v deset ráno. Kdybych měl jet sám, asi bych zůstal doma, ale ve čtyřčlené studijní skupině to vypadalo příznivěji. Hlavně proto, že do Hodonic/Tasovic ještě nedorazil moderní systém All Inclusive, ale platilo se za každý vzorek zvlášť. Bločkový systém (5 Kč za jeden bloček) končil až na pěti bločcích za vzorek, ale ve čtyřech jsme to dokázali překonat. I tak jsem občas cvičně ukecal obsluhu na poloviční dávku a stačilo to pro celou skupinu.

Katalog obsahoval i hodnocení vín v systému, se kterým jsem se ještě nesetkal a doufám, že se ho už nebudu muset učit. Hodnocení kolísalo od 1,22 (pět bločků) až po 4,18 (jeden bloček :o) K perličkám katalogu patřil jeden vzorek neznámé odrůdy GWT zařazené mezi červená vína. Samozřejmě jsme ho dali, protože u obsluhy jsme se na odrůdu nedoptali. Napřed nás překvapila bílá barva vína, ale po přivonění to bylo jasné – Tramín (GWT = GeWurtzTraminer!).

Z poznámek vyluštím dvě věci. Znovín Znojmo dodal na výstavu docela silnou kolekci. Mám pochvalné poznámky u Merlotu 2011 VzH (Jaroslavice), Zweigelu 2011 VzH (taky Jaroslavice), Rulandského modrého 2009 VzH (Havraníky, Staré vinice), ale i u třech Tramínů. Cestou domů jsme se zastavili i v Louckém klášteře na Znovínském koštu, ale únava už vykonala svoje, jsem bez poznámek.

Druhý dojem je horší až znepokojivý. Cukr, cukr, cukr, jako by ho cukrovary rozdávaly zadarmo. Z každé série čtyř vín, které jsme si přinesli, byly nejméně tři (a často čtyři) na zbytkovém cukru. To je samozřejmě bez výhrad u Tramínu nebo Pálavy, ale docela mě otravují kopřivové Sauvignony s vysokým zbytkovým cukrem (ale místní komise je naopak hodnotila vysoko), ulepené Veltlíny (poslední záznamy – sladký bez kyseliny, poté rezignace a přechod na další odrůdu). Dorazil mě poslední vzorek Hibernalu – pod vším tím cukrem by mohl klidně být i rýňák nebo Sauvignon, napsal jsem si.

Nechci dělat závěry z jednoho koštu a šedesáti chutnaných vzorků, ale moje první dojmy ze slibného ročníku jsou rozvrácené jako Maginotova linie po tankovém útoku. Vloni jsem po jednom vrbickém koštu a vysokých kyselinách dal zapravdu temným proroctvím o ročníku 2010 (a na další košty nejel), ale letošní první dojem naznačuje, že malovinaři jsou ve vleku rozmarů počasí a výsledné víno může být snadno dílem přírody víc (a dílem vinaře míň), než by bylo milé. Pár vzorků od rakouských vinařů jako by ukazovalo správnou cestu – vína byla stylově jednotnější a odrůdově čistší, bez patlavé sladkosti. Doufám, že profesionální vinaři už vlivu počasí nepodléhají v té míře, aby dělali víno sladké nebo suché jen podle toho, jak vyjde počasí. Jinak by mohlo být dobré počasí stejnou hrozbou jako špatné.