Ve čtvrtek a v pátek probíhalo hodnocení prvního letošního kola soutěže Prague Wine Trophy a díky pozvání organizátorů jsem mohl být přitom. Za dva dny jsme v sedmičlenné (!) porotě ochutnali a obodovali 118 šardonek, osmkrát Amarone a skoro 40 vín z odrůdy Tempranillo. Během přípravy na Tempranillo jeden z hodnotitelů připomněl, že pan Glos už dal na výstavu v Moravské Nové Vsi svoje Tempranillo a mně trochu zatrnulo, že ho neznám… :o)

118 šardonek na úvod mohlo u některých hodnotitelů způsobit přesycení. Já mám Chardonnay rád a naopak jsem začal pociťovat vznikající závislost (ne na alkoholu, ten beztak skončí v plivátku, ale na odrůdě!). Snad mě z toho pár ryzlinků nebo veltlínů vyléčí! (Na horní fotce Liselotte Rokyta kyne skleničkou Chardonnay.)

Odpolední pohled na modré zuby druhého panelu hodnotitelů mě ve čtvrtek rozesmál (Frankovka modrá!), ale v pátek to potkalo i mě. Oběhl jsem několik porotců s foťákem, abych mohl na blogu vystavit galerii modrých úsměvů, ale nedělní probírku fotek jsem raději zcenzuroval. Nebylo by to hezké a asi bych měl příště s focením utrum. Tak aspoň fotku hlavního organizátora Jindřicha Duška. V pátek večer vypadal spokojeně, ať už ta spokojenost patřila průběhu dvou dnů nebo blížícímu se víkendu.

PWT zaznamenala několik organizačních změn. Navenek je nejdůležitější asi to, že medajli dostanou všechna vína, která získají odpovídající hodnocení. Pro porotce je asi nejdůležitější nový způsob hodnocení. Ilustruje ho obrázek s dvaceti skleničkami rozesetými po stole na jakési notové osnově. Po dvou dnech je brzo na zásadní soudy, ale mě to vyhovovalo víc než starý způsob s počítáním bodů na jednom lístku a jednoprůchodovým (sériově monogamním :o) hodnocením každého vzorku zvlášť. Přestože jsme žádné podrobnosti psát nemuseli, popsal jsem víc poznámek než „postaru“ a měl jsem dojem, že se víno většinou podařilo ohodnotit líp. Víc o tom napíšu někdy příště, až vyjde trochu času…