Další várka fotovzpomínek na třicet degustací s vinaři v italské Peschieře. A začnu vinařstvím, které jsem si vytipoval už předem, Eredi Legonziano z Abruzza. Mají celou řadu sektů, jako asi jediní v Abruzzu. Nedosti na tom: sekty vyrábějí z autochtonních odrůd jako Cococciola (už to jméno zní slibně!), Pecorino a Passerina.

Sekty s lokálními odrůdami obvykle nefungují na středoevropské chutě tak dobře jako stará dobrá šardonka a Pinoty, ale Eredi Legonziano byla výjimka. Třeba sekt z čisté Cococioly se mi fakt moc líbil, a zrovna tak brut z 60% Trebbiana a 40% Cococcioly.

Pravidelní čtenáři a účastníci loňských Toskánských bedýnek vědí, že mám slabost pro Pecorino, a už je to tady zase. Tři tichá vína z Eredi Legonziano, zařazená v top-lajně, se mi moc líbila. METHYS 2012 je čisté Pecorino, suché s pěknou kyselinou a travnatým projevem, strukturované a výrazně minerální. DAYNE 2012 je čistá Cococciola s podobným suchým projevem jako předchozí, jen s dotekem koření v závěru. DIOCLEZIANO 2010 je Montepulciano d’Abruzzo s typickým temným vzhledem, vanilkovou a bylinkovou vůní, vyvážené a výborně udělané v sudech (napůl velké sudy a bariky). V chuti krémové a nepřetěžkané alkoholem (13,5%), pěkné.

Asi poprvé jsem se setkal s lombardskou denominací Lugana, která zabírá jen pár kilometrů na jižním okraji Lago di Garda. Geograficky spadá Lugana do Lombardie, přestože je hned u západní hranice regionu Veneto. Vesměs to byla plná a vyzrálá bílá vína ze stejnojmenné odrůdy (=Lugana), podobné Trebbianu. Na fotce pan Trevisani (Agricola Trevisani). Jen se takhle usmíval a jeho tlumočník vysvětloval, že je to prostě zemědělec, který toho moc nenamluví, ale všechny moje komentáře si nechal přeložit. Kromě Lugany měl výborné Due Qurce 2004, krásně nazrálý Cabernet Sauvignon z bariku.

Paolo Carlo Ghislandi z piemontského vinařství I Carpini byl sympatický už tím, že dával najevo, jak rád pije svoje vlastní vína. Všechno kvasí spontánně a nefiltruje. Začali jsme oxidativně připraveným Timorassem 2011. Timorasso je jeho láska a velké téma, má je vysazené na různých vinicích a každou vinici zpracovává odděleně. Kromě různých tichých vín dělá z Timorassa i sekt Chiaror Sul Masso. Vysadil na to zvlášť vinohrad na kamenitém severním svahu, kde mu odrůda dozrává pozdě, takže nemá typickou medovost a naopak jí zůstane dost kyselin. Jako dosážní likér používá neprokvašený mošt z Timorassa, takže výsledek je skutečně stoprocentní Timorasso :o) Ochutnali jsme i čtvero jeho Barber a končili jsme stylově padesátiprocentní grappou z Timorassa s ohromnou vůní. Měl jsem před sebou ještě několik degustací, tak jsem se neodvážil ochutnat. Podle mohutné vůně tipuju, že to byla skutečně výrazná kořalenka.