Dnes jen pár fotek a komentářů ze středeční (11. května) průřezové degustace Le Panier, obchodníka s moravskými víny a dovozce zahraničních vín.

Ze dvou teras patřících restaurantu Céleste v horních patrech Tančícího domu na Rašínově nábřeží jsme mohli obdivovat to, čemu Američané říkají výhled za milion dolarů. Ani obavy z kombinace vína a pražícího slunce nás od panoramatu Hradčan nevyhnaly. Docela jsem přitom zapomněl na to, že mě vlastně přilákalo ohlášené vinařství Domaine Pavelot z burgundského Pernardu, které se nakonec neobjevilo.

Burgundsko zastupovalo vinařství Alain Geoffroy z Chablis s nesmírně zajímavým kořenitým Chablis 2009 Vieilles Vignes, Rhonu vinařství Vidal – Fleury. U nich se mi nejvíc líbilo sametové Vacqueyras 2008 a Chateuneuf du Pape 2006.

Vinařství Weingut Zull z rakouského Weinviertelu mělo (na letošní rok) hodně nadprůměrné veltlíny, ale u mě nejvíc zabodoval jejich barikovaný Pinot Noir 2006, světlý, nazrálý a elegantně spojující chutě německých burgund s francouzskou (višňovou) ovocností.

Z bílých vín, představovaných vinařstvím GALA mě nejvíc bavil Ryzlink vlašský 2010 Pozdní sběr, travnatý, pěkně suchý, s křupavou kyselinou. Cuvée dvou pálavských vinic deklarované jako čtyřicetiletá vinice. Podle mého odhadu je určené spíš do gastronomie než na domácí popíjení, ale přesto zaujalo.

Jen rychle jsem prošel tři Tempranilla vinařství Miguel Merino ze španělské Riojy. Jak španělská vína nevyhledávám, tím víc mě tohle náhodné setkání bavilo. Crianza „Viňas Jovenes“ 2007 je sametově kulatá s marmeládovou ovocitostí a kořenitým až pepřovým závěrem, Vitola Reserva 2004 je jemnější a rafinovanější verze předchozího, ale připadala mi míň přístupná. Miguel Merino Gran Reserva (nepoznamenal jsem si ročník) bylo krásně vyzrálé víno s přezrálým ovocem a sametovou jemností. Ocenil jsem španělskou praxi nechávat víno delší dobu vyzrávat v sudech a následně i v lahvi předtím, než jde do prodeje.

Absolutním vrcholem odpoledne pro mě bylo zastavení u stolku toskánské Tenuta Fanti. Rosso di Montalcino 2008 byla jednodušší verze Sangiovese, která už je bezvadně pitelná. Brunello di Montalcino 2006 je velké víno s třiceti měsíci v sudu a dalšími dvanácti měsíci v lahvi, s vyšším obsahem tříslovin (a doporučením ještě pár let počkat). Ale kdybych měl volit nejlepší víno jako Miss Degustace, vyhrála by toskánská slámovka, Vin Santo St. Antimo 2005. Zlatá barva, olejovitá konzistence, omamná vůně rozinek, oxidativní projev podtržený sudem, komplexní a krásně vyzrálé víno. Podle informací vinařství víno kvasí a vyzrává několik let v malých sudech, zhruba polovičních proti klasickému barrique. Sudy se neplní po okraj a nedolévají se, nejspíš právě pro dosažení oxidativního projevu. Před prodejem je víno dalších 6 měsíců v lahvi. Byl jsem blízko extáze, ani následné ochutnávky tokajského (Disznóko) a portského (Quinta do Noval) to nepřekonaly.