Znáte to, někdy se dlouho trmácíte pouští a nikde nic než písek. Když pak po dlouhý době dojdete k oáze, dostanete na vybranou. Kdyby to bylo jen mezi lahví Montrachetu nebo Chambertinu, bylo by to snadný (s horkým pískem se líp snoubí dobře vychlazené bílé :o) Horší to je, když napřed dostanete jednu skvělou nabídku a hned po ní druhou, a čím je pochod pouští delší, tím je jistější, že se obě nabídky časově vylučují… Mně se to tento víkend podařilo zasynchronizovat tak, abych stihl obě (i když letecké zkušenosti druhých jsou varovné, s Bizza(i)rem jsem ještě neletěl). V současnosti už mě nemučí nutnost volby mezi dvěma možnostmi, ale týden starý zánět v krku. Kloktám Stopangin, zobu Analergin, vypínám klimatizaci v autě, v pondělí jsem si byl zaplavat v bazénu a budu chodit nejspíš celý týden. Pylová sezóna vrcholí, uvolňuju ucpaný nos, abych si o víkendu neudělal ostudu. Ve volných chvílím se oddávám samostudiu. Díky tomu jsem si koupil následující víno. (Na úvodním obrázku můj organicky pěstovaný rybíz, obklopený stonky trávy ;o)

Říká se, že Barolo a Barbaresco, dvě piemontská vína postavená na odrůdě Nebbiolo, jsou jako bratr a sestra. Maskulinní Barolo a ženské Barbaresco. Legenda tvrdí, že se z Nebbiola původně vyráběla sladká vína. Nebbiolo je pozdní odrůda a říjnové či listopadové nízké teploty v Piemontu dokázaly často zastavit kvašení před úplným prokvašením dosucha. Až na konci 19. století se v Albě naučili vyhřívat nádoby, ve kterých víno kvasilo a dosahovat tak úplného prokvašení cukrů. (Vnímavějším čtenářům lačnícím po autenticitě vín to může přivodit několik mučivých otázek, například jak mohlo vypadat víno v Čechách za Karla IV. a jestli bylo skutečně tak suché, jak jej požadujeme dnes :o) Teprve po druhé světové válce začali někteří vinaři v oblasti se snahou o redefinici a renesanci Barbaresca, dokonce s jistým mezinárodnním úspěchem. Maskulinní bratříček Barolo dosáhl vyšší proslulosti, ale jak občas podotknou někteří milovníci italských vín, Výborně! Nechme snobům drahé Barolo a těšme se v základním táboře ze spousty Barbaresca!

Barva je hnědočervená s bledým meniskem, bez velkých známek nazrálosti. Ve vůni přezrálé květiny, třešně a višně, suchá chuť má jemnou kyselinu (s odbouranou jablečnou), vyzrálé teplé třísloviny, mírnou kořenitost a pěknou mineralitu. Středně plné, rozhodně splňuje pověst elegantního a ženského protějšku Barola. 14% alkoholu. O výrobci vím, že pracuje výhradně tradičními metodami, takže žádné barikové sudy, ale dlouhé ležení v tradičních piemontských dřevěných sudech o větším objemu (i na zadní etiketě stojí manifestačně NO BARRIQUES). Minimálně rok v sudu (míň než kolik předepisují pravidla pro Barolo), díky tomu bývá Barbaresco přístupnější, má měkčí třísloviny. Cena 570 Kč (Le Strade del Vino), a chci další!