Archiv autora: Sklenička

Vítání jara

Zima je mírná, ale dlouhá. Drží se jako klíště. Přežíval jsem ji v pohodě, protože jsem se od prosince těšil na výlet na Loiru a hned potom na Itálii. Itošku mi zhatilo sněžení na pražském letišti, ale jaro bylo už-už cítit ve vzduchu. V úterý skoro přišlo, ale ve čtvrtek zase zatuhlo. Jako to klíště! Ve středu jsme byli s dcerkou okouknout u nás v lese, jestli už rostou sněženky. Rostou, už byly zčásti otrhané. Nebudu z blogu dělat moderní hejtovací web, ale v sobotu jedu na Moravu a už mě ta zima sere!
V lednu jsem tady neopatrně plácnul o myšlence nové Komunitní Bedýnky typu Skvělá vína pod 200 kaček. Nastřádal jsem několik vín a ve čtvrtek jsem od rána ochutnával a vybíral. Přišlo to nečekaně jako jahody v zimě, tak se svěřím s několika poznámkami.

Riesling 2011 trocken Paralelle 50, G.H. von Mumm
Suchý, základní ryzlink z Porýní. Vypil se už ve středu, dřív, než jsem si začal psát poznámky. Původně jsem mu nevěřil, ale je korektní a lepší, než jsem podle ceny čekal. Potěší každého šetřila!

Riesling 2011 Classic G.H. von Mumm
Suchý, ovocný minerální. Klasický rýňák z Porýní v levnějším vydání.
Pinot Noir 2008 trocken Paralelle 50, G.H. von Mumm
Štíhlá ryzlinková lahev, šroubovací uzávěr. Podle barvy přeextrahované rosé s nahnědlými tóny, podle vůně nazrálé ponožky s kořením! Pěkná zatuchlina ve vůni se brzo vyvětrá, a v chuti je to severský Pinot se vším všudy. V tomto případě navíc málo koncentrovaný, ale elegantní. Zábavné pití na celý večer (12% alkoholu), není to prvoplánově přitažlivé, ale je to zajímavé.

Weissburgunder Spatlese Trocken 2011, W. Geil, Rheinhessen
Ve vůni velmi vyzrálé až přezrálé, minerální. V chuti nabušené, vyzrálé až do rozinek, kulaté, robustní, i stopy ležení na kvasnicích se najdou. Dlouhý kořenitý závěr a minerální dochuť. Bohaté víno, až okázalé, ale působí trochu přemrštěně. Nejspíš hodně vyzrálý Pinot Blanc na jílovitovápencových půdách. Ani druhý den jsem se s ním neskamarádil.
Muskateller Trocken 2011, W. Geil, Rheinhessen
Světlá muškátová barva, nos zpočátku důrazně muškátový, po čtvrt hodině ve skleničce jemný a minerální. Stejné je to v chuti, zpočátku byla velmi důrazná a bohatá, po čase se zjemňuje a dává prostor minerálním tónům. Velmi suché, svěže ovocné (hrušky ?!), v dochuti až štiplavé. První dojem hned po otevření mě až odrazoval, po provzdušnění je to krásné příjemné víno. Koupit!

Ars in Vitro 2008, Tandem
Napůl Tempranillo a Merlot z Navarry, studené lokální klima a dvacet let staré vinice. Jak píše výrobce na zadní etiketě, víno se přirozeným způsobem stabilizuje a zjemní během 24 měsíců zrání v betonových tancích. Ochutnával jsem ho v lednu v Praze s vinařem a můžu potvrdit, že v Tandemu skutečně na víno nespěchají a nechávají mu čas, aby se vyvinulo podle svého :o)
Temná rudohnědá barva, ve vůni ovoce a koření, chlupaté višně! V nástupu chuti mineralita až doslana, pěkně zkrocené kyseliny i třísloviny (žádný strach z Tempranilla!). Příjemně koncentrované, ovocité se stopou koření, skutečně jen jemné třísloviny. Parádní poměr kvality a ceny.
Barbera d’Asti 2011, Boeri Alfonso
O předchozích ročnících základní Barbery od Boeriho jsem tady už psal, jedenáctka je komplexní, vyvážená, uměřená. Na italské červené je to spíš lehké víno (13% alkoholu a středně plné tělo), ideální společník na dlouhé popíjení.
Martinette 2008 Barbera d’Asti 2008, Boeri Alfonso
Mám je otevřené společně s předchozím a nejstručnější charakteristika je, že Martinka už míří do vyšší ligy. Má všeho víc (kromě barvy, ta je o chlup světlejší, snad třemi roky v lahvi) – je expresivnější ve vůni, tělnatější, koncentrovanější (ale určitě ne přeextrahovaná! – spíš pochází ze starších vinic), ovocnější (višňovitější), dobrej sud… 14% alkoholu a tříslovinový závěr.
Na tři vína se ještě nedostalo, nechávám si je na pátek. Jestli se povedou, budou příští týden nové Komunitní Bedýnky. Téma: Výborná vína, co se vejdou do dvou stovek :o)))
Jen tak

Se Skleničkou do supermarketu!

Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu
Spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu…
pamětníci vědí, nováčci si dostudují doporučenou literaturu třeba poslechem tady. Písnička Ivana Mládka ideálně navozuje základní situaci – jste na služební cestě daleko od svého domácího sklípku s vínem. Máte rezervaci v hotelu, ale na večeři do neznámé restaurace se vám jít nechce. Projíždíte kolem super-suproše Kaufland / Globus / Tesco / Billa a zastavíte pro bagetu k večeři, šunku, paštiku, nějaké ovoce a zeleninu. Co koupit k pití? Dva Budvary mě spolehlivě uspí, ale třeba je zima a radši byste si koupili nějaké víno? Jenže jaké? Jak nakoupit v supermarketu?
Od počátků blogu se můj vztah k supermarketovým vínům nezměnil – rád je piju kdykoliv, když se tomu nedokážu vyhnout. Nahoře popsaný případ služební cesty je typická modelová situace. Co s tím? Jak nakoupit v supermarketu a nezkazit si večer? Už jsem na blogu popisoval případy, jak se to dá definitivně podělat (třeba tady a tady), ale taky jsem kdysi zveřejnil jeden nákupní návod na francouzské a italské samobsluhy (tady). Moc se tomu nevěnuju, ale pro žíznivce mám teď jeden stručný návod na nákupy v domácích supráčích :o) Měl jsem k němu dobrý tip v podobě výsledkové listiny prvního kola soutěže Prague Wine Trophy. Tak jsem v sobotu obhlídnul situaci v přilehlých suproších, ale nakonec jsem nákup pořídil v TESCO. Přejdu k praktickému návodu:

Vyžaduje to klapky na oči, železnou vůli a odhodlání Argonautů. Proběhl jsem kolem regálů slibujících Diskontní ceny! Sleva na 59,90! Už napřed jsem se rozhodl pro Vinselekt Michlovský a mladý ročník. Ignoroval jsem nabídky Vavřinců 2008 za 59,90 Kč nebo podobně levných Portugalů 2006. Musíte vědět, co hledáte – Jáson si zakapal uši voskem a nechal se přivázat ke stěžni, vy musíte být slepí, hluší a odhodlaní. Na útěku z oddělení vín a vínům podobných alkoholových nápojů si dosyta zautrácejte v zelenině, ovoci, uzeninách a lahůdkách, ale jediná povolená strategie ve víně je Hit and Run! Pro dnešní blog jsem zakoupil 3 vína Vinselektu Michlovský:

1) Chardonnay 2011 PS bílé suché z trati Na štrekách, Nový Přerov, Mikulovská podoblast. 129,90 Kč.
2) Sauvignon 2011 PS bílé suché z trati Na štrekách, Nový Přerov, Mikulovská podoblast. 129,90 Kč.
3) Frankovka 2010 kabinetní, červené suché, trať Trkmansko, obec Rakvice, Velkopavlovická podoblast. 129,90 Kč.

1) Chardonnay – světlá zlatavá barva s teplým růžovým tónem. Odrůdová vůně, vyzrálá a jemně minerální. V chuti pěkná kyselina, středně plné tělo, suché a slušně dlouhé. Oříšky, máslo, ovoce – svěží nerezová šardonka. 86-87 bodů ve stobodovce.

2) Sauvignon – světloučká slámová barva, k odrůdě se ale hodí, takže bez výhrad. Vůně je odrůdová, hodně zelená až do kopřiv a minerality. Žádné bonbonové tóny, předpokládám selektované kvasinky, ale tady jsou hodně citlivě použité. V chuti pěkná (nepřestřelená!) kyselina, rybíz a citrusy, hodně suché, lehké, poctivé pití. Středně dlouhé až dlouhé. 86 bodů, ale kdybych měl hodnotit s ohledem na cenu, tak bych musel oběma bílým vínům ještě aspoň bod přidat. Další pochvalu za to, že sklepmistr odolal pokušení vylepšit spotřebitelskou přitažlivost vína zbytkovým cukrem – poctivě suché!

3) Frankovka. Barva je světlá rudofialová, zpočátku se mi zdá malinko zakalená, a nefiltrované víno bych v TESCO nečekal ani od Big M. Vůně je správně odrůdová, trochu zelená a ukazuje na nepříliš vyzrálou surovinu (ale jde o ročník 2010, takže OK). V chuti zpočátku náznakově perlička, dobře zakomponovaná kyselina, v těle víc ovoce než frankovkové peckovitosti. Lehké suché víno, vhodné na nenáročné pití. 85 bodů.

Michlovského vína najdete i v dalších řetězcích, ale jde o jiné šarže. Výrobce zkrátka lahvuje objednávky pro každý řetězec separátně. Předpokládám, že kvalita Michlovského vín v dalších řetězcích bude podobná, ale zatím se nechystám to ověřovat. (Michlovský umí i jiná vína, než je základní segment supermarketů. Psal jsem o jeho Malverině a Vlašáku.)

Mám radši osobitější vína vznikající v přehlednějším vztahu s vinařem a místem původu, ale všechna tři vína jsou překvapivě dobrá na supermarketovou produkci. Mají zřetelný otisk moravského původu a za danou cenu je to dobrá koupě. Než bych tady popisoval důvody, proč v rámci možností dávám přednost jiným vínům, tak stručně napíšu, že tahle vína považuju za poctivě udělaná a klidně je můžu doporučit. Jak jsem při nákupu vín procházel nákupní střediska a nahlížel do místních vinoték, měl jsem dojem, že sortiment některých vinoték je slabší, než dnešní supermarketová nabídka Vinselektu Michlovský.


Taky vás baví nakupovat víno v supermarketech?
Nezařazené

Stříbrný Muskat Ottonel

Dnes jeden dočista samožerský zápisek. Titulek se sice tváří, že to bude o jednom Muškátu, ale místo toho se budu jen naparovat a plácat po ramenou. Muskat Ottonel 2012 z vinařství Seppa Mosera z lednových Komunitních Bedýnek dostal 85 bodů a stříbrnou medaili v prvním kole soutěže Prague Wine Trophy.
Když jsem tady vyhlásil rakouskou bedýnku (zápisek z vinařství je tady), hned tři přihlášení mi napsali, ať jim ten muškát vyměním za něco jiného :o) V podtextu jsem četl nevyslovenou myšlenku o banálním muškátu. Chachá! Někoho jsem přemluvil, někoho ne… a Muškát se vyprodal jako první. Taky jsem tomu pomohl, pár jsem jich vypil. Je lehoučký jako pírko, docela suchý a pitelný jako studánka čirá. Na pražské bedýnkové degustaci jsem zamachroval a provedl s ním názorný degustační výklad o zbytečnosti sdělování analytických hodnot. Tohle víno vám na sebe všechno poví samo (biodynamické pěstování, spontánní kvašení, tři – čtyři měsíce v nerezu a rychle nalahvovat), takže už ani nepotřebujete vědět, že má jeden gram cukru a čtyři kyselin. Stačí k němu pozorně přivonět a ochutnat.
Přihlásit ho do soutěže byla jiná historie. V očekávané konkurenci rakouských žlutých muškátů a domácích moravských muškátů, někdy těžkých vah proti tomuhle lehkému pití, mohl Moserův biodynamický muškátek snadno propadnout. Stačila by chvilka nepozornosti několika porotců a já jsem mohl nad výsledky Muškátů skučet. „To víno je pěkný, je to čistej obraz odrůdy, když ji vinař nechá prostor a nesnaží se ji někam ohnout,“ řekl mi kamarád-vinař. „Jestli chceš utratit sedm stovek, tak ho tam přihlaš. Jsem zvědavej, jak se k němu porota postaví!“
Letos mě zase pozvali do hodnotitelské komise PWT. (Pro rejpaly dodám, že jsem hodnotil v panelu, který se k muškátům vůbec nedostal.) Práce v porotě je placená, tak jsem si řekl, že honoráře za hodnocení vín zase do soutěže vrátím tím, že přihlásím několik vín z Komunitních Bedýnek :o) Když jsem před pěti lety dostal 85 bodů za Meursault 2005, bral jsem to skoro jako urážku celého Burgundska, ale 85 bodů pro mladý, pár měsíců nalahvovaný Muškát beru jako úspěch. Sám bych mu dával 85-86 bodů, ale s vědomím, že nejsem objektivní a zrovna tak mu někdo může dát 80 bodů. Pokud jde o soutěže a bodování vín, bývá výběr správné soutěže důležitější než výběr vína.
Nepředpokládám, že by někdo z pravidelných účastníků Komunitních Bedýnek potřeboval potvrzení o kvalitě bedýnkových vín, ale stejně mě každé takové potvrzení těší :o) Jen mám teď v úterý další (vyprodanou) bedýnkovou degustaci v Brně a musím si zajet k Moserům dokoupit několik vzorků Muškátu. Už mi nezbyl ani jeden. Kdo jste už Moserova vína z Bedýnky ochutnali a chtěli byste se přidat, napište mi honem na soukromý e-mail.
Jen tak

Pozdní audit českých Pinotů

Na úterní večer se mi sešly hned dva večírky s vínem. Ryzlinková degustace OHMS vypadala původně přitažlivěji, ale možnost přechutnat starší Pinoty z Čech na jednom podnikovém večírku taky lákala. Jak je vidět z včerejšího zápisku, nakonec jsem se štěstím stihl obě akce. Dnes jen pár poznámek o domácích Pinotech.
Teď se ukáže, jakou mám paměť, protože papír s degustačními poznámkami jsem ztratil cestou domů: úvodní Rosé 2011 z Chateau Lednice (všechna vína jsou Pinoty) bylo trochu přehnaně plné, sirupové, drželo se ještě docela dobře, ale zřejmě kvasilo s přidanými selektovanými kvasinkami a už nemělo potřebnou svěžest. Roučí malé 2006 (Mělnické vinařství Kraus) překvapilo, jednak poctivou růžovou barvou a jednak slušnou formou. Pořád mělo dobrou kyselinu, stále bylo slušně pitelné a vzhledem k ročníku i kategorii to bylo příjemné překvapení.
Ze dvou Krausových Pinotů (2009 a 2007) byl jasně lepší starší 2007. Byl dokonce výborný, se slušnou koncentrovaností, jemností, stále ještě se zbytkem štiplavých tříslovin v závěru, ale zřetelně vyzrálý a jemný. Paráda!
Ze dvou Pinotů Kupsova Žernoseckého vinařství (2010 a 2006) působila desítka (jakostní) nepřístupně a nepříjemně pichlavě, ale nulašestka (pozdní sběr) byla i přes převažující zelené chutě v pohodě. Předpokládám, že rozdíl byl daný vstupní surovinou (pozdní sběr). Mívám výhrady ke stylu Pinotů z našich severních oblastí, ale pokud jde o jemnost a vyzrálost, nebyly žádné výhrady. Pěkné.
Pro kontrolu jsme měli i pár zahraničních vzorků. Úplně propadl uruguayský Pinot Noir 2006 Family Reserve (výrobce Pisano), nejspíš výrobek velkoproducenta. Pochválil bych alsaský Pinot Huit 2009 z Cave de Hunawihr, kdybych ho býval nepřinesl sám. Aspoň dodám malou radu dvěma bedýnkářům, kteří si na blogu před rokem přečetli, že si ho kupuju a přidali se. Hned po otevření má ohromnou ovocnou vůni i chuť, ale v závěru ještě zlobí štiplavé třísloviny. Napsal jsem si zklamaně poznámku o předčasném otevření, ale po hodině v otevřené lahvi (nebo v karafě!) třísloviny zmizely jako sníh na slunci a víno je senzačně hladké a bezvadné! Pokud ho máte, radím neodkládat a vyzkoušet!
Že dva dobré české Pinoty překonaly uruguayský, to by asi nebyl nijak seriózní závěr. Ale Krausův PN 07 i Kupsův PN 06 stárnou skutečně pěkně.
Jen tak

Břidlicové ryzlinky od OHMS

Úterní degustační program byl nabitý, a když jsem v deset večer cestou domů od autobusu nakoukl oknem do hospůdky Na Štěpáně, všiml jsem si, že degustace OHMS ještě neskončila. Tak jsem se vloudil dovnitř a přidal se. Na dotaz paní Sattlerové, čím chci začít, jsem měl pohotově odpověď, že Mineralschiefer ryzlinkem od Grans Fassian.
Dostalo se mi jich bohatě. Napřed 2007 Mineralschiefer z lahve Magnum, suchý břidlicový ryzlink, co by se dal používat jako názorná pomůcka při výkladu o břidlici. Potom pro srovnání i 2009 (úplně suchý, prachový ryzlink, to snad už ani nebyla Mosela!) a ročník 2010, naopak plný, i když suchý a s výraznou kyselinou.
Taky jsem ochutnal 1997 Piesporter Goldtropfchen Riesling Spatlese (Grans-Fassian) s úžasně ovocným nástupem, jemným závanem petroleje, který jde v chuti až do medu a karamelu a kombinuje nazrálost se spoustou svěžesti a ovocitosti a stále ještě stopami zelených tónů v dochuti. Senzace.
Snažil jsem se rychle po kapkách přechutnat, co jsem nestihl. Tři ročníky základního ryzlinku Fritze Haaga (2010, 2007 a 2004) zase kopírovaly ročníkové charakteristiky Mineralschiefferu, ale překvapovaly vyhraněností, nečekanou u základního ryzlinku. Ročník 2007 by to u mě vyhrál. Popravdě vůbec nevěřím, že jde o základní vína z rovinatých plání na břehu Mosely, mnohem snáz bych uvěřil, že v tomto víně končí hrozny z lepších vinic. Ani ne kvůli vysoké kvalitě, spíš kvůli tomu, jak se vyvíjejí v čase. 2007 Riesling Fritze Haaga si dobře pamatuju z roku 2008, byl výborný a lehký. Dnes už má na nose výraznou nazrálost, v chuti zbytkový cukr a zjemnělou kyselinu, mineralitu, je stále svěží, ale přitom docela seriózní.
Na cestu domů 2007 Trittenheimer Riesling Kabinett od Grans Fassian, medové, koncentrované (a svěží) víno. Pořád mě fascinuje neuvěřitelná schopnost těch vín stárnout a vyzrávat. Dobrou noc!
Jen tak

2011 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese Trocken, Weingut Karl Erbes

Už jsem tady vyzradil, že mi přijela čtvrtá zásilka moselských ryzlinků pro bedýnkáře. Někteří už je dostali, ostatním je rozvezu v úterý. Dnes jedna novinka, o které jsem se zatím nezmiňoval. Suché moselské ryzlinky (Trocken) jsou poměrně široká kategorie, alespoň podle mých zkušeností s tím, jak vnímají suché ryzlinky čeští konzumenti. Tohle je ten případ, na kterém by se lámal chleba a ortodoxní suchomil by se hádal. Jenže, chceme někdo školit Němce v tom, kolik cukru má mít suchý ryzlink?
Tak podle německých předpisů má mít do devíti gramů zbytkového cukru. Ale to možná předbíhám – vlastně ani neznám analytiky dnešního vína (ale bude to někde blízko devítigramové hranice, hádám :o). Když jsem ho poprvé ochutnával na konci října se Stefanem Erbesem v moselském Urzigu, připadal mi příliš plný, příliš ovocný, a do moselské bedýnky jsem si nakonec vybral ultrasuchý minerální ryzlink z vedlejší vinice Erdener Treppchen. Ten mohl připadat (a doufám, že připadal!) příliš suchý i domácím milovníkům suchých ryzlinků :o)

Světlá barva s teplým načervenalým tónem. Intenzivní ryzlinková vůně s citrusy a lipovinou, ale po ohřátí i se stopou bonbonové nasládlosti. Ani potom není vůně nějak banální, zachraňuje to grapefruitová kořenitost. Chuť je živá, proměnlivá, hodně zakulacená zbytkovým cukrem, ale pěkně strukturovaná od počátečního nástupu kyselin až po kořenitý dojezd a středně dlouhou dochuť. Stopově se objevují i barvy a laky, příliš brzo u mladého vína, ale možná si je brzy vychutnáme i u mladých ryzlinků? 13% alkoholu.
Mně se to víno líbí, popravdě víc podchlazené, kdy působí svěžeji, a míň ohřáté, kdy vynikne plnost a ovocnost. Je to líbivé, ale pro mě by suchý ryzlink mohl být tenčí. 85-86 bodů ve stobodovce.
Připomínám brněnskou degustaci Komunitních Bedýnek (Rakousko a Loira) v úterý 19. března ve Vinné Galerii. Přihlásit se můžete přihlásit tady. Nestandardní vzorky z Mosely nebo Loiry už nemám, ale snad vymyslím něco nového :o)))
Jen tak

Návyk na Chardonnay

Ve čtvrtek a v pátek probíhalo hodnocení prvního letošního kola soutěže Prague Wine Trophy a díky pozvání organizátorů jsem mohl být přitom. Za dva dny jsme v sedmičlenné (!) porotě ochutnali a obodovali 118 šardonek, osmkrát Amarone a skoro 40 vín z odrůdy Tempranillo. Během přípravy na Tempranillo jeden z hodnotitelů připomněl, že pan Glos už dal na výstavu v Moravské Nové Vsi svoje Tempranillo a mně trochu zatrnulo, že ho neznám… :o)
118 šardonek na úvod mohlo u některých hodnotitelů způsobit přesycení. Já mám Chardonnay rád a naopak jsem začal pociťovat vznikající závislost (ne na alkoholu, ten beztak skončí v plivátku, ale na odrůdě!). Snad mě z toho pár ryzlinků nebo veltlínů vyléčí! (Na horní fotce Liselotte Rokyta kyne skleničkou Chardonnay.)
Odpolední pohled na modré zuby druhého panelu hodnotitelů mě ve čtvrtek rozesmál (Frankovka modrá!), ale v pátek to potkalo i mě. Oběhl jsem několik porotců s foťákem, abych mohl na blogu vystavit galerii modrých úsměvů, ale nedělní probírku fotek jsem raději zcenzuroval. Nebylo by to hezké a asi bych měl příště s focením utrum. Tak aspoň fotku hlavního organizátora Jindřicha Duška. V pátek večer vypadal spokojeně, ať už ta spokojenost patřila průběhu dvou dnů nebo blížícímu se víkendu.
PWT zaznamenala několik organizačních změn. Navenek je nejdůležitější asi to, že medajli dostanou všechna vína, která získají odpovídající hodnocení. Pro porotce je asi nejdůležitější nový způsob hodnocení. Ilustruje ho obrázek s dvaceti skleničkami rozesetými po stole na jakési notové osnově. Po dvou dnech je brzo na zásadní soudy, ale mě to vyhovovalo víc než starý způsob s počítáním bodů na jednom lístku a jednoprůchodovým (sériově monogamním :o) hodnocením každého vzorku zvlášť. Přestože jsme žádné podrobnosti psát nemuseli, popsal jsem víc poznámek než „postaru“ a měl jsem dojem, že se víno většinou podařilo ohodnotit líp. Víc o tom napíšu někdy příště, až vyjde trochu času…
Jen tak

Dvě březnové degustace

Poslední degustaci jsem vedl v prosinci v Brně, už se mi stejskalo :o) Počasí taky přálo, od soboty se hlásí jaro. V úterý odpoledne cestou na Žižkov jsem si v parku musel vyfotit jízdní hlídku Městské policie. Hlídali Pokorného Sbratření? Připomnělo mi to posměšné básničky o dobové statuofilii z časů reálného socialismu. Jednu zastávku šaliny odtud je Le Caveau, kde jsem měl v úterý košt rakouských a loirských vín ze dvou letošních bedýnek.
Nakonec jsme otevřeli patnáct vín. Za odměnu všem, kdo přišli včas, jsem rozlíval sekt z Krásné hory (Zweigeltrebe rosé, loni vůbec Krásná hora v zweiglu perlila!) a pobavil mě komentář jednoho kovaného odpůrce domácích vín (to je dobrý, co to je?)
Jinak degustace kopírovala rakouské a loirské bedýnky s několika přídavky. Už dopředu jsem měl připravený jeden špek. V seznamu vín jsem ho označil jako Pinot Noir 2012, ineditní vzorek. Sébastien Treuillet mi slil do jedné lahve vzorky ze čtyř sudů (bariků i pětistovek), ze kterých v listopadu smíchá červené Pouilly-Fumé 2012. Před pár týdny nám (s Danielem Brožem z Le Caveau) dával školení v tom, jak se víno v různých sudech vyvíjí různě a přitom nám vytvořil tenhle vzorek. V úterý byl ještě nabušený dřevem (ale i ovocem) a vypadal slibně. Moje obavy, že by se za dva týdny (a 2000 kilometrů v autě) mohl rozkvasit se naštěstí nesplnily. Nebylo to nejlepší víno večera, ale nejvíc jsem se na něj těšil, protože francouzští vinaři obvykle takové suvenýry nerozdávají. Na prstech jedné ruky bych spočítal, kolikrát jsem ve Francii dostal neoznačenou lahev.
Velký respekt si získal (aspoň myslím :o) Gruner Veltliner WiedenBerg 2011 od Berta Salomona, Frankovka 2008 Judith Beck a závěrečný barikovaný Zweigelt 2009 Seppa Mosera. Zweigelt si určitě získal příznivce, ve středu už mám objednávku na 60 lahví. (Kdybyste se chtěli přidat, neváhejte!) A doufám, že si účastníci budou pamatovat Chinon 2010 Les Grézeaux, protože Cabernety Franc Bernarda Baudryho bych ještě rád přivezl.
Druhý špek jsem si nechal na samý závěr. Dopoledne před degustací mi spediční firma přivezla už čtvrtou zásilku moselských ryzlinků z vinařství Karl Erbes. Stefan Erbes mi k ní přibalil další sudový vzorek, 2012 Erdener Prälat Auslese. „Propachtoval jsem si kousek té vinice, taková věc se koupit nedá!“ napsal mi k tomu. Etiketu s prelátem smí prý používat jen pár vinařství, jestli správně luštím německý text. Auslese se bude lahvovat až za několik měsíců, tohle víno ještě mělo na jazyku jemnou, ale zřetelnou perličku. Už při nalévání se táhlo jako med, sladké bylo jako… Mosela! Několik dam podotklo, že mají svoje ryzlinky rády suché, ale lahev se vypila bleskově, jako první. Zvažoval jsem původně, že si ty dvě nestandardní vína nechám pro sebe, ale asi by mě nebavilo si je vypít sám a potom o nich psát na blogu. Ve společnosti víno chutná líp!
Už jsem obeslal brněnské příznivce nabídkou na degustaci v úterý 19. března v brněnské Vinné Galerii. Začátek v 18:30, vstupné 400 Kč. Už mám 15 přihlášených, takže jsem první rezervace potvrdil a vyhlížím, jestli se zase přihlásí přes 30 účastníků? Chci se soustředit se míň vinařů (a zredukovat jejich počet proti pražské degustaci). Nemám už v rukávu žádná esa typu ineditních, šuplíkových vzorků, ale jestli se nás sejde dost, zkusím (bez záruky!) přivést zajímavého hosta.
Na brněnskou degustaci se můžete přihlásit tady. Nestandardní vzorky z Mosely nebo Loiry už nemám, ale snad vymyslím něco nového :o)))
Jen tak

Bernard Baudry, Chinon

Apelace Chinon je u nás málo známá, odrůda Cabernet Franc jen o trochu víc. Pan Baudry nám citoval bordeauxského vinaře, který se ho vážně ptal, jak může dělat víno z tak banální odrůdy. Někteří Francouzi prý pokládají vína z Chinonu za příliš kyselá, já jsem ochutnával aktuální ročník 2010 (další ročníky ještě vyzrávají v sudech) a a vína se mi líbila, včetně kyselin. Jak říkají Italové, červené bez kyselin je víno bez budoucnosti.
Vinařství (web) v současnosti už vede Matthieu Baudry, ale na naší návštěvě s Danielem Brožem nás provázel jeho otec Bernard, který vinařství v roce 1975 založil, tehdy s pouhými dvěma hektary vinic. Dnes obhospodařují 30 hektarů v organickém režimu a ve sklepě pracují bez invazivních zásahů.
Vinice mají na různých půdách a vinifikují je separátně, podle podloží. Na fotce z degustační místnosti je vidět několik názorných průřezů podložím, odpovídajících pětici různých vín. Jen poslední, šesté víno, je cuvée z několika vinic různého podloží. Daniel Brož se těšil právě na srovnání, jak různé půdy ovlivňují víno. Já se klidně přiznám, že tyhle rozdíly byly pro mě při prvním setkání příliš jemné a překvapení z komplexnosti a kvality Cabernetu Franc mnohem větší.
Pokud jde o sklepní hospodářství, Bernard Baudry nás provedl provozem i sklepem, vytesaným do vápencové skály. Vína kvasí v nerezových nebo betonových nádobách a ve velkých dubových sudech. Přečerpávají se pouze gravitací, nemají žádné pumpy. Kvasí spontánně, obvykle tři až čtyři týdny. Nepoužívají žádné řízení teploty během kvašení.
Chinon La Croix Boissée 2011, bílé
Barikované bílé z odrůdy Chenin Blanc. Jestli jsem správně porozuměl výkladu (bohužel jen ve francouzštině), je to v Chinonu podobné jako v mnoha velkých francouzských vinařských oblastech – jedna odrůda na červené, jedna na bílé. Cabernet Franc a Chenin Blanc. Tělnaté víno, které působí až sladce díky vyššímu obsahu glycerolu (podobně jako u nás známé Rulandské šedé). Jak jsem se zmiňoval o neinvazivním zpracování a spontánním kvašení, tak to provádějí důsledně včetně jablečno-mléčného kvašení. Asi ve třetině sudů druhotné kvašení proběhlo, ve zbytku ne. Je to zajímavé víno s kořenitým závěrem a pěknou mineralitou, harmonické a kultivované. Bernard Baudry to komentoval, že dává přednost mineralitě před kyselinou.
Chinon Les Granges 2011, červené.
První Cabernet Franc. Výrazná fialová barva, opalizující. Očividně nefiltrované, Bernard Baudry potvrzuje. Silná ovocná vůně a podobně ovocná chuť s pěknou tříslovinou, ale není to barik, třísloviny jsou z hroznů. Víno k jídlu.

Chinon Cuvée Domaine 2010, červené.
Vyzrávalo ve velkém vinifikátoru. Znova nádherná lesní vůně s kořením a plná chuť. Je trochu zavřenější než předchůdce, má silnější kyselinu.
Chinon Les Grézeaux 2010, červené.
Zase ta vůně! V chuti koncentrované a trochu barikované, šťavnaté, má ještě hodně kyselin a tříslovin, ale taky velký tah na branku, energii. Nejspíš by si zasloužilo ještě pár let archivace, ale myslím, že právě u Les Grézeaux 2010 jsem se šťastně rozesmál a úplně uvolnil, jak jsem už psal tady.
Chinon Clos Guillot 2010, červené.
Podle poznámek Bertranda Celce, který víno degustoval dva týdny před námi, bylo víno nalahvované v posledních dvou týdnech. Ovocná vůně zabíhající až do koření, hodně vyzrálá ovocná chuť. Barik.
Chinon La Croix Boissée 2010, červené
Jasnější světlá barva, pěkná vůně. Tenčí chuť s pěknou kyselinou a tříslovinami, minerální a dlouhá. Dvacet měsíců v barikovém sudu, jemná struktura a hádám na dlouhověkost.

Chinon La Croix Boissée 2011, červené, ze sudu.
Myslím, že jsem projevoval velké nadšení a panu Baudrymu se mě zželelo a pozval nás na prohlídku sklepa. Byl jsem z toho u vytržení, takže jsem si poznamenal název vína, ale tím moje poznámky končí. Nejspíš mě zaskočila hustota a bohatost vjemů, už si vzpomínám jen, že jsem říkal, že toho mám plnou pusu.
Chinon Les Grézeaux 2012, červené, ze sudu.
Bude se lahvovat až v roce 2014. Problematický ročník na vinici, ale dal živá ovocná vína. Tohle jde ve vůni až do spáleného střelného prachu.
Chinon Clos Guillot 2012, červené, ze sudu.
Možná to byl závěrečný test, víno nevýrazně perlilo. Zeptal jsem se na jablečno-mléčné kvašení a Bernard Baudry potvrdil, že v tomhle sudu ještě MLF neskončila. Podrobné poznámky chybí, ale ten velký potenciál skrytý v barikovém sudu si pamatuju.
Chinon 2000, neznámá lahev, červené.
Jestli nám sdělil, o které víno se jedná, tak jsem si to nezapsal, jen ročník. Ocituju, co jsem už před pár dny napsal: Pan Baudry odemkl mříž, oddělující soukromý sklep a po chvíli váhání vylovil zaprášenou lahev ročníku 2000. To byla asi ta chvíle, kdy jsem Cabernetu Franc propadl úplně. Dvanáct let staré víno bylo naprosto ve formě, bez nejmenších známek únavy, jen ustupující (ale stále ještě přítomné) třísloviny a celková uhlazenost naznačovaly, že to není mladý ročník. Kyselina? Perfektní, ovoce taky. Dalších deset let? Věřím tomu. Ať žije Cabernet Franc!


Jen jistá uhlazenost a vynikající čistota chuti prozrazovala starší ročník. Stále s dobrou tříslovinou i kyselinou, stále ve formě, jako Hašek v Naganu. Pan Baudry moje obdivné poznámky glosoval střízlivě, že ročník 2000 byl z vinařova pohledu spíše průměrný.
Vlastně jsem se v minulosti naučil poznávat Cabernet Franc jen v toskánském Montescudaio, kde ho vinaři používají, aby dodali směsi závěrečný kořenitý štych v chuti. Čistých Cabernetů Franc jsem si moc neužil. Při rozloučení jsem Bertrandu Baudrymu poděkoval za čas, který nám věnoval, a za Cabernet Franc. Jestli má tahle odrůda na Zemi lepšího zastánce a velvyslance, tak o něm zatím nevím…
Chinonskou bedýnku zatím nepřipravuju, ale na úterní degustaci vín z letošních Komunitních Bedýnek v žižkovské vinotéce Le Caveau jsem otevřel Baudryho Chinon 2010 Les Grézeaux a zdálo se mi, že by se našlo dostatek zájemců :o) Zkusím to ještě prozkoumat na brněnské degustaci v úterý 19. března ve Vinné Galerii. Začínáme v 18:30, vstupné je 400 Kč a hlásit se můžete tady! Podrobnosti o obou degustacích zítra nebo až se dostanu k foťáku zapomenutému v Le Caveau :o)

Jen tak

Perfektní vinný lístek

Dobrovolně přiznávám, že k dnešnímu článku mě inspiroval Jamie Goode. Představte si ideální vinný lístek v restauraci. Takový, který by vás nutil do podniku chodit zas a znovu. Obsahoval přesně ta vína, ze kterých chcete vybírat… :o)))
Abych neopisoval nápady u jiných, tak jen přidám soukromý pohled na to, proč jsou vinné lístky takové, jaké jsou. Žádný návrh nebo seznam vín, která by v mojí restauraci nesměla chybět, ode mě nečekejte. Kdyby to některá měla, nemusel bych víno skladovat doma, že ano…
Jak je z občasných zmínek na blogu patrné, víno nejen nakupuju, ale příležitostně i prodávám. Před pár lety jsem dokonce prodal pár krabic Svatovavřineckého do začínající módní restaurace uprostřed Prahy. Provozní měl nápad, že nakoupí vždycky pár kartonů nějakého domácího vína, dá ho na tabuli k rozlívání po deci a bude ho tam mít zhruba týden, než ho vyprodá. Pak zase nové víno.
Jako obchodníkovi se mi tenhle plán líbil. Tak moc se mi líbil, že bych takové víno prodal do restaurace se slevou. Bral bych to jako propagaci, hosté můžou ochutnat moje víno a když jim zachutná, koupí si u mě lahev. Získám zákazníka. Prostě bych klidně sponzoroval víno, aby se dostalo v restauraci na tabuli mezi rozlévaná vína. Ve Francii mě pobavil jídelní i nápojový lístek napsaný křídou na tabuli a postavený na židli u stolu nově příchozích hostů, tam se to zřejmě dělá běžně. Z nevysvětlitelných důvodů to v Čechách nějak nejde… (dělali to tak v restauraci Na Štěpáně na staré mělnické silnici č. 9, moselský Rivaner byl za 30 Kč.)
V mé restauraci uprostřed Prahy se na nápad s obměnou rozlévaného Vino de la Casa brzy zapomnělo. Šlo to rychle. Restaurace dostala nabídku od nejmenovaného velkého dovozce na kompletní zásobování vínem za sníženou cenu. Podmínkou byl pravidelný měsíční odběr jistého množství, jinak by ceny logicky musely být vyšší. Následkem byl exkluzivní vztah s dodavatelem, restaurace přestala odebírat víno odjinud, aby dokázala splnit množstevní podmínku.
Jejich dodavatel je dokonale zásobil prestižními víny, měl široký sortiment a spoustu velkých jmen. Chablis a Cote d’Or, supertoskánci a Barolo, německé ryzlinky a rakouské Veltlinery. Když jsem se podíval na ročníky, úplně jsem se otřásl. Staré Chablis a nejčerstvější ročníky Barola nebo Pinotů z Burgundska. Pokud jsem mohl soudit, bylo to vždycky naopak, než jak bych chtěl víno pít. Sedm let staré základní Chablis a poslední ročník Brunella bych v restauraci mít nechtěl. Ale kšeft je kšeft, dovozce měl odbyt pro spoustu vín, kterých by se jinak těžko zbavoval a restaurace měla komplet vína z celého světa za nízké ceny, včetně velkých jmen. Všichni byli spokojení, a jestliže se restaurace chce orientovat na japonské turisty, kteří se už nikdy nevrátí, je to úplně jedno.

Jen mě zarazilo, proč si tahle restaurace dává tolik záležet na kuchyni. Přesně podle moderních trendů vyžadovala od kuchařů, aby všechno vařili sami, bez polotovarů a konvenience. Že je popsaná nabídka vína ekvivalent vaření polévky z kostky od Vitany? To asi napadlo jen mě… že by pro kteroukoli vinotéku byla nabídka na zásobování podobné restaurace naprosto prestižní záležitostí a schopný someliér by se na tom mohl seberealizovat a restauraci skutečně ozvláštnit? Asi jo, ale nevím, jestli něco takového v restauracích ještě někoho zajímá. (O vztahu restauratérů k vínu vypovídá několik zkušeností se snoubením jídla a vína. Některé restaurace se přímo chlubí tím, že zkoušejí několik vín k uvařenému jídlu, až vyberou to, které se nejlíp hodí. Jenom amatéra bez nároku na michelinskou hvězdu by mohlo napadnout, že je snazší doladit například omáčku ke konkrétnímu vínu…)

Můj tip na ideální vinný lístek? Svěřte ho někomu, koho to zajímá a požadujte po něm to samé, co chcete od kuchaře. Aby byl sezónní, aby se průběžně obměňoval. Aby byl přehledný a aby spoluvytvářel image restaurace. Aby lákal hosty k návratu. Vlastně si myslím, že restaurace nemusí nabízet moc vín. Ve skutečnosti jen jedno ke každému jídlu, dobře vybrané tak, aby se s jídlem doplňovalo. A pár zajímavých vín určených k rozlévání po deci.

Jen ne to, čeho by vám dovozce chtěl každý měsíc vozit plnou paletu!

Nezařazené